JUDr. Ing. Zdeněk Hraba

Přátelé, chtěl bych vám říct své argumenty, proč považuji zrušení koncesionářských poplatků za správný, racionální a spravedlivý krok. Poplatky jsou totiž nespravedlivé. Platí je i lidé, kteří Českou televizi nebo Český rozhlas nesledují a neposlouchají. Musí za ně platit jen pro to, že mají zařízení, na kterém by je sledovat a poslouchat mohli. Tento přístup a vyrábění „sprostých podezřelých“ odmítám. Je to jako jít kolem supermarketu a být automaticky povinen zaplatit za rohlík, který jste si nekoupili, ale mohli. Povinná platba bez vazby na skutečné užívání služby je prostě špatně. Jde o zastaralý systém. Vznikly v době, kdy existovalo pár rozhlasových stanic. Dnes žijeme v digitálním světě streamovacích platforem, podcastů, online médií a sociálních sítí. Systém financování se realitě dávno vzdálil. Ne nadarmo je od tohoto způsobu placení i jinde v Evropě odstupováno. Nejde o žádnou garanci kvality ani nezávislosti. Povinné inkaso samo o sobě nezajišťuje vyváženost, profesionalitu ani důvěru veřejnosti. Tu si média musí získávat obsahem, ne povinnou složenkou. Argument „ochrany demokracie“ je přehnaný a nepravdivý. Řada zemí EU financuje veřejnoprávní média jinak – ze státního rozpočtu nebo kombinovanými modely – a demokracie tam rozhodně nezkolabovala. Strašení je jen zástupný argument. Současný systém není sociálně citlivý. Pro některé domácnosti jsou poplatky zanedbatelné, pro jiné další povinnou zátěží. Přitom stát už dnes umí rozlišovat příjmové skupiny daleko spravedlivěji než paušální poplatek. A totéž se týká i firem, kterým se poplatky poslední novelou neúměrně zvedly. Navíc firmy musí platit poplatky, i když se jejich zaměstnanci na televizi nedívají. Krom toho tím vzniká i zdvojení onoho poplatku: jeden odvede zaměstnavatel, další pak zaměstnanec za svoji domácnost. Zrušení poplatků umožní poctivou a transparentní debatu. Kolik má veřejná služba stát? Jaký má mít rozsah? Jaké má mít priority? A kdo za ně nese odpovědnost? To jsou otázky, které dnes systém poplatků jen zametá pod koberec. Financování ze státního rozpočtu nemusí znamenat politické ovládnutí. Pokud je správně nastavený zákonný rámec, víceleté financování a kontrolní mechanismy, může být systém stabilní, předvídatelný a transparentní. Bez tahání peněz přímo z kapes občanů. Veřejnoprávní média mají veřejnosti sloužit. Není možné nutit platit lidi za službu, kterou si třeba vůbec nevybrali. Proto pokud se budeme držet racionální debaty a ne emotivních výkřiků, můžeme přijít na to, že zrušení koncesionářských poplatků není žádný útok, ale šance na modernizaci, férovost a také posílení důvěry v tato média.