← Bc. Jana Leitnerová

Přemýšlela jsem, jestli svoje zkušenosti a příběh sdílet, ale je načase podívat se pravdě do očí. A taky poslat message, že do Sněmovny opravdu kandidovat nebudu. Děkuju všem, co mi píšete a vyjadřujete podporu, že byste mě tam rádi viděli. Cením si toho. A protože vás není málo a zároveň se tu ve velkém řeší téma nastavení sněmovního cyklu a nepřívětivosti vůči rodičům a pečujícím (díky za to @MarieJilkova, @KlaraKocmanova, @OchodnickaM a spol), tak tady můj upřímný (jak jinak) pohled: Posledních několik týdnů trpím brutální únavou, kdy na mě dolehl stres a dopady z politického života mě i mého muže. Náš případ je specifický v tom, že jsme 4,5 roku kloubili dvoukariérové manželství s 1 a pak 2 malými dětmi, jeden z nás v Praze, druhý v Brně. K tomu nemoc a odchod Radkovy mámy, další nemoci v rodině a snaha zapojit se víc do péče o blízké. Politika, jak je teď nastavená, ničí a narušuje vztahy. Nejen manželské a partnerské, ale taky vztahy rodičů a dětí, blízké i širší rodiny. V době nálepkování a vyhrožování ze strany anonymních hrdinů na sítích i reálných lidí je moc těžké najít oporu u části rodiny, která nechápe, proč se na to nevykašlu nebo vůbec nepobere práci političky. Neustálý konflikt, nutnost hlídat si záda a být připravena na podrazy ve mně brutálně nabourala schopnost lidem věřit. Naopak mě naučila mnohem víc říkat věci přím být tvrdá. Nejde vlastně ukázat slabost, okamžitě se na mě slítnou hlasy, podle kterých na to nemám, mám být doma s dětmi a nebo jsem moc emotivní a beru si to. Moje snahy a práce je zapomenuta ve chvíli, kdy si jen fňuknu, že pro mámu 2 malých dětí je to náročné. Musela jsem mnohem víc dokazovat a obhajovat svoji práci než muži kolem mě. To je prostě fakt. Manžel v Praze znamenalo zapojit chůvu (protože jsem nechtěla zničit svoji mámu tím, že stráví důchod s nemluvňátkem za krkem), což někteří zhodnotili tak, že mám privilegia vůbec chůvu platit a nemám právo si stěžovat. Už nebylo podstatné, že chůva byla na pár hodin týdně a veškerá rána a večery jsem to byla jen já a děti. A pes… Jo. Bylo to naše rozhodnutí, nelituju toho, že jsem nešla na mateřskou ani s jednou dcerou, rodičák čerpala u první a manžel u druhé až loni. Dětem jsem dávala maximum možného a máme doma 2 samostatné, chytré a úžasné osobnosti, které vnímají, že máma tu vždycky byla a bude a jsou na prvním místě. Politika mi hodně dala i vzala. Vím, že moje práce pomohla lidem, že se podařila spousta dobrého, i přes ty klacky a ponižování ze strany lidí kolem mě. Vím, že se staly taky chyby. Vím, že v politice jsem zřejmě ještě neřekla poslední slovo a bude mi letos teprve 38, takže mám mnoho času opět pracovat pro lidi (a ne betonové lobby). Teď to ale není. Mnohem víc si vážím svého času, myslím na sebepéči a chci podporovat ty, kdo v politice chtějí věci měnit a ne si nahrabat. Chci více žen a mladých lidí ve Sněmovně, aby se naše zem pohnula a nerozhodovali o nás jen muži nad 55 let. Protože to prostě není dobře. Jsem dlouhá, vím a vím, že dostanu čočku za fňuk, Piráty (ač mám pozastavené členství), feminismus, ale je mi to fuk, snášela jsem horší věci. Díky, kdo jste dočetli až sem a prosba - nebojte se o tom, co od političek a politiků čekáte, mluvit. Nenechte se opít marketingem, zajímejte se a zapojte se. I klima ve stranách často napoví, zda to se změnou navenek myslí vážně.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici