← Mgr. Petra Prokšanová

Stává se, že samozvaní glosátoři neudrží pera v kapsách a soustavně oblažují národ svými rádobyanalýzami hnutí STAČILO! i dalšími „zaručenými“ zprávami o charakteru této nově založené strany, která plánuje ve volbách do Poslanecké sněmovny sdružit na svých kandidátkách protivládní levicové kandidáty tak, aby se neopakovala situace posledních voleb, v nichž milión hlasů volajících po levicové politice propadl. Dozvídáme se tak informace, které působí rádoby zasvěceně, přestože tito lidé nebyli u jediného podstatného jednání a to, co se dozvídají ze sociálních sítí a od různých dalších chytrolínů vlastnících věšteckou kouli, je realitě vzdáleno na sto honů. Naprosto nesmyslně a neinformovaně tito lidé tvrdí, že STAČILO! není levicové, že je vlastně pravicové, ohánějíce se v pěsti pevně uchopenou teorií podkovy. Program této strany nikdo neviděl, ale už teď všichni ví, že rozhodně nebude levicový, aniž by dokázali říct, co si pod tou levicovostí představují. Vyhraněný postoj k zahraniční politice prezentují jako hendikep. Ovšem pokud někdo plánuje ve svém programu zahraniční politiku ignorovat nebo bagatelizovat, pak asi příliš nechápe, jak dnešní globalizovaný svět funguje, jak rychle se mění a že kdo je připraven, není překvapen. Jako třešničku na dortu pak z jejich výstupů čteme, že STAČILO! je „jakýsi vehikl, který dovezl paní Kateřinu Konečnou do Bruselu“, že „značka KSČM je vyžilá“, že hnutí vedou „nacionální konzervy“, aby nakonec tuto fantastickou spirálu smrti zakončili senzacechtiví novináři bombastickým titulkem, že „komunisté jsou se STAČILO! nespokojení“. Komunisté ale spokojeni jsou, protože tato volební taktika byla hlasována nejvyšším orgánem mezi sjezdy, Ústředním výborem KSČM. Obezřetnost ke všemu novému je rozhodně na místě a související diskuze jsou často bouřlivé, ale rozhodně ne nezdravé. Vedou se vnitrostranicky, protože naše více než stoletá strana si historicky ozkoušela, že ať už jsou názory jednotlivců ve straně jakékoliv, síla je právě ve vnitřní diskuzi, v kolektivním rozhodování, v respektu k jeho výsledkům a v jednotném postupu. A tak je to správné, tak to má být. Pokud někdo nesouhlasí s rozhodnutím orgánů strany do té míry, že se vzdává funkcí a sám sebe veřejnými prohlášeními situuje do „role glosátora a neutrála, který nemusí dodržovat povinnosti reprezentanta strany“, neměl by se divit, že se s ním strana rozchází. Hlasovat pro usnesení a pak veřejně vystupovat proti němu, je nejen proti stanovám strany, ale u ostříleného politika i osobně trapné. Stejně jako je trapný následný brek na sociálních sítích, stavění se do role mučedníka i obcházení mainstreamových redakcí, které samozřejmě s gustem využijí sebepitomější záminky k dehonestaci „konzervativních, normalizačních, krvelačných“ komunistů a ke chválení těch „správných, morálních, slušných, demokratických“ komunistů, protože o tom, co je správné, morální a demokratické rozhoduje vládnoucí ideologie – tedy pravice a její hlásné trouby – mainstreamová média. Pokud takový zájem člověku lichotí, jen těžko se věří, že komunistou vůbec kdy byl. Nu, každá senzace se časem okouká a odnese jí pěna dní kamsi do zátok Slapské přehrady. My ostatní se pojďme soustředit na to, aby v Poslanecké sněmovně usedli lidé hájící zájmy pracujících, aby sociální jistoty dostaly přednost před zbrojením a aby naše děti čekala pěkná budoucnost. FOTO ilustrační, souvislost s textem čistě náhodnáKopírovat text

Screenshot není k dispozici