Jaroslav Komínek

Kamarád mi nedávno říká: „Jarku, viděl jsem o víkendu ty demonstrace. A víš, co mě zarazilo nejvíc? Viděl jsem tam lidi, kteří v roce 1989 stáli na náměstích a cinkali klíči. Lidi, kteří tehdy chtěli konec tajných služeb. Lidi, kteří chtěli svobodu, svobodné volby a právo rozhodovat o své budoucnosti.“ A pak se mě zeptal: „Je možné, že po takové době stojí znovu na náměstích ti stejní, ale tentokrát protestují proti výsledku svobodných voleb? Je možné, že podporují ty, proti kterým tehdy sami demonstrovali? Má národní paměť opravdu tak krátké trvání?“  Dnes se zdá, že někteří zapomněli, proč tehdy stáli na těch náměstích. Zapomněli, že svoboda není jen právo protestovat, ale i povinnost respektovat vůli většiny.