Jaroslav Komínek

Grýndýl v praxi. A kdo to asi zaplatí…? Zatímco dřív mohl dopravní podnik pořídit klasický 18metrový autobus za necelých 9 milionů korun, dnes ho Evropská unie nutí kupovat v „bezemisní“ variantě – třeba parciální trolejbusy za víc než 21 milionů. To je víc než dvojnásobek ceny! Místo nových dětských hřišť, parkovacích domů, silnic nebo chodníků se budou pořizovat přehnaně drahá vozidla – jen aby se vládní politici mohli plácat po ramenou, že plní „zelené“ cíle Bruselu. 👉 Nutit města nakupovat dražší vozidla, která se zaplatí až za desítky let (pokud vůbec), je cesta, jak vytáhnout z městských rozpočtů miliardy. A přitom i moderní naftové a CNG autobusy jsou ekologické a výrazně levnější. Takto vypadá „zelená“ politika v realitě – na oko pro přírodu, ve skutečnosti na úkor lidí. A aby toho nebylo málo – cena parciálních trolejbusů roste s každou novou objednávkou.