Mgr. Bc. Matěj Ondřej Havel

Vážení přátelé, po vetu pana prezidenta máme novelu zákona o pravidlech rozpočtové (NE)odpovědnosti zpátky ve Sněmovně. Je to zatím nejdůležitější věc, kterou vláda Parlamentem tlačí, proto jí věnuji nezvykle delší příspěvek. Prosím, věnujte mi 3 minutky, uvařte si k tomu třeba kafe nebo čaj. Zkusím to vysvětlit „po lopatě”👇 Začnu s částí, se kterou nemám v zásadě problém. Obrana. Ta peníze potřebuje, o tom se nepřu, a Česko má co dohánět. S hrůzou sleduji, co se pátým rokem děje na východ od nás. Dokonce budu i kritický k minulé vládě, jejíž byla TOPka součástí. Rozhodně došlo k výraznému posunu, nejen co se samotných výdajů týče, ale vůbec se změnil přístup velké části společnosti k naší bezpečnosti. To je skvělé. Ale říkám úplně upřímně, být to zcela na nás, výdaje by rostly výrazně strměji. A to i za cenu bolestivých škrtů v jiných oblastech. A teď k té „fiskální ústavě” (šílený název, jak to má volič pobrat, že? 🤯), kterou máme od roku 2017. Důležitým aspektem je výdajové pravidlo. To neříká „utraťte míň”, ale pracuje s takzvaným strukturálním schodkem (to je díra v rozpočtu, která nezmizí, ani když se ekonomice daří, stát má zkrátka dlouhodobě nastavené výdaje výš než příjmy. To znamená báje o tom, že nejdřív je třeba „nastartovat ekonomiku a díky jejímu růstu ty dluhy pak splatíme”, jsou úplně liché). Původní zákon z roku 2017 ten strukturální schodek stanovil na maximálně jedno procento HDP. V roce 2020 přišel covid a pravidlo se dvakrát uvolnilo, na rok 2021 až na čtyři procenta. Ale povolilo se s podmínkou: každý rok se to musí o kus utáhnout zpátky! Ne skokem, ale postupně, aby to nikoho nebolelo víc, než je nutné. Přesně tomuhle říkám pravidla! Jasná, v číslech vyjádřená. Podle nich se měly schodky každým rokem snižovat. A ta minulá vláda to dělala (i když kvůli tomu musela třeba přijmout nepopulární ozdravný balíček). Současná vláda se na tato pravidla letos vykašlala, na příští rok je rovnou mění, aby je dodržovat nemusela… Druhá pojistka je dluhová brzda. Ta je nastavena na 55 % HDP a týká se dluhu celého sektoru veřejných institucí. Když se na tu hranici narazí, spustí se sada tvrdých opatření, která nedopadnou jen na vládu. Obce a kraje musí od té chvíle schvalovat vyrovnané nebo přebytkové rozpočty! Příspěvkové organizace, tedy školy, nemocnice, domovy pro seniory, nebudou moct uzavírat nové víceleté smlouvy. Dluhová brzda zní jako strašně abstraktní pojem, ale představuje den, kdy Vaše město nebude moct financovat rekonstrukci školky z úvěru. Zároveň ta novela, kterou tlačí vláda, mění to, co se do dluhu pro účely dluhové brzdy vůbec počítá. Výdaje na výstavbu nových jaderných zdrojů se do něj nově započítávat nebudou. Je to, jako byste si na hypotéku pořídili chatu a pak ji prostě nezapsali do své tabulky v počítači, kde si vedete vše, co dlužíte a musíte splácet. Číslo pak na papíře vypadá líp, ale dluh pořád existuje, protože ho zkrátka musíte splatit. Teď k těm dálnicím a železnicím, protože to je jádro celé věci. Zákon zná něco jako únikovou doložku. Je to zkrátka výjimka, díky které se některé výdaje do stropu nezapočítají. Dosud existovala jedna, na obranu, a zavedl ji ještě ministr Stanjura. Fungovala poctivě: započítalo se do stropu to, co se na obranu utrácelo běžně, a mimo strop šlo jen to, co jsme kvůli zhoršené bezpečnostní situaci přidali navíc. Výjimka na mimořádnou situaci, přesně jak to má být. Nová výjimka na dopravní a strategické stavby funguje jinak. Nevyjímá to, co se postaví navíc. Vyjímá celou tu položku. Dálnice, železniční koridory, velká vodní díla, jaderné zdroje. Prostě všechno, i to, co se stavělo a stavět bude tak jako tak. Odborníci z Centra veřejných financí odvodili, že jen v dopravě by šlo o 65 až 85 procent investičních výdajů Státního fondu dopravní infrastruktury plánovaných na příští roky. ‼️ K tomu vláda dostává možnost překročit schválené výdaje až o deset procent, aniž by k tomu potřebovala souhlas Parlamentu. A ještě jedna věc, o které se skoro nemluví. Ta změna zákona otevírá dveře tomu, aby Ministerstvo financí ovlivňovalo hospodaření institucí, které mají být na vládě nezávislé. Ústavního soudu, Nejvyššího kontrolního úřadu, ombudsmana, Národní rozpočtové rady. Formálně „na základě dohody”. Jenže dohoda mezi ministerstvem financí a institucí, které to ministerstvo posílá peníze, není dohoda dvou rovných stran. Nic nepředjímám, neznamená to automaticky tlak třeba ze strany současné ministryně, ale vždycky to člověka svádí k onomu okřídlenému „kdo platí, ten poroučí”. Shrnu to úplně jednoduše: záměr současné vlády je, jako kdybyste si doma dali na ledničku měsíční rozpočet a pak si teda k němu dopsali poznámku, že do něj nepočítáte havarijní pojištění, splátky na dvě auta a cokoliv, co zrovna označíte za důležité. Rozpočet na ledničce pořád visí, jen už nemá žádnou relevanci. Vláda argumentuje tím, že bez toho zákona by příští rok musela hospodařit se schodkem 150 miliard, a že to by byla „devastace ekonomiky”. Což je tradičně přehnaný slovník Aleny Schillerové. Samozřejmě, že TO JE MOŽNÉ udělat jinak, stejně jako by to bývalo šlo letos. V TOP 09 jsme v únoru přišli s konkrétním návrhem škrtů ve výši 64 miliard, kterými by rozpočet (na tento rok) zákonný limit splnil. A navíc bychom v rámci toho zvládli přidat obraně 21 miliard a Česko by závazek dvou procent HDP splnilo. Bolelo by to, to přiznávám. Znamenalo by to třeba osekat plošné zemědělské dotace pro agroholdingy. Ale šlo by to. Naše návrhy vláda ve Sněmovně smetla ze stolu. (Do komentářů hodím odkaz na náš balíček pozměňovacích návrhů k letošnímu rozpočtu.) A teď, co se doposud stalo ohledně té novely: ❌ hlasovali jsme ve Sněmovně PROTI ❌ všichni naši senátoři hlasovali PROTI ❌ prezident zákon vetoval ❌ dnes budeme opět hlasovat PROTI Koalice k přehlasování ve Sněmovně potřebuje 101 hlasů a má jich 108. Předpokládám tedy, že veto přehlasuje. Pak nám zbývá poslední nástroj, o kterém jsme se jako celá opozice domluvili už po prvním schválení: obrátíme se na Ústavní soud. Tahle vláda tady bude do roku 2029. Nechci se nikoho dotknout, ale myslím, že panu premiérovi jsou nějaké dluhy České republiky úplně ukradené. Splácet je fakt nebude on, ale lidé, kterým je dneska dvacet, pětadvacet, třicet, a kteří budou chtít jednou dostat hypotéku, mít rodinu a zvelebovat vlastní bydlení. Rozumím, že desítka miliard sem, stovka miliard tam jsou strašně abstraktní čísla. Proto jsem se také rozepsal takto dlouze. Zároveň se snažím toto dostat i k voličům současné vlády, a to nejen na sociálních sítích. Od dubna jsem objel 13 ze 14 krajů naší země a mluvím skutečně se všemi. Je to však mravenčí práce, která ještě dlouho potrvá, ale volební úspěch Pétera Magyara v Maďarsku dokazuje, že i zdánlivý hegemon se dá porazit. I o jeho voliče se dá zabojovat. Jen musíme i do té nejzapadlejší vesničky. Jestli Vám z toho něco není jasné, ptejte se v komentářích, odpovím, jak rychle to půjde. A pokud Vám přijde, že by o tom měli vědět i další, budu rád za sdílení 😇 Držte se. Matěj ❤️