doc. Ing. arch. Petr Hlaváček

Často teď slýchám, že se v Praze nestaví. Není to pravda, ale rozumím, proč to tak lidem připadá. Stavění je pomalé řemeslo. Než se z výkresu stane dům, ulice nebo tramvajová trať, trvá to obvykle tři volební období. Ne všechno, co se za posledních osm let udělalo, je už vidět. Ale udělalo se to. Praha má projednaný Metropolitní plán, na kterém pracovaly stovky lidí a kterému před osmi lety nikdo nevěřil. Na něj navazuje 29 dohod s více než deseti investory na zhruba 40 000 bytů po celé Praze. Za poslední pololetí se povolilo 950 bytů na nákladovém nádraží Žižkov a 850 na Rohanu. Metro D se staví. Vnitřní okruh jsme překreslili tak, aby proti němu městské části nestály, a příští rok žádáme o povolení. Na Žižkově se staví tramvaj, o které mi říkali, že tudy nikdy nepojede. Je potřeba stavět víc. Víc bytů, víc škol, a přitlačit. To říkám také. Ale největší brzdou Prahy nebyly peníze ani povolení. Byl to strach lidí z toho, co kde vznikne. Ten se odbourává jediným způsobem: každou čtvrť nejdřív nakreslíte celou, s parkem, školou a tramvají, a lidem ukážete, co kde bude. Pak teprve stavíte. To je celý princip Metropolitního plánu. Město je jako tělo. Tepny jsou infrastruktura a bez nich nefunguje. Buď se na to vykašlete, nebo jdete do práce a děláte to. My jsme do té práce šli a chceme u ní zůstat, dokud nebude hotová. Máme Metropolitní plán. Teď je čas podle něj jít.