PhDr. Eduard Stehlík

Přes mučení nikoho neprozradil, a proto stanul na popravišti. Právě před pětaosmdesáti lety byl německými nacisty zavražděn generál František Horáček – významná osobnost vojenské odbojové organice Obrana národa, muž nezlomné vůle, neobyčejné odvahy a hluboké lásky k vlasti. Narodil se 28. srpna 1891 v Sezemicích u Pardubic a po absolvování pardubické reálky se rozhodl pro životní dráhu učitele. Nemohl se jí však věnovat dlouho. Po vypuknutí 1. světové války musel totiž narukovat. Zúčastnil se krvavých bojů v Haliči a později na rumunské frontě, kde padl v září 1916 do zajetí. V něm byl šťastnou shodou náhod objeven Milanem Rastislavem Štefánikem a díky němu odeslán na podzim 1917 do Francie, kde byl zařazen do nově vznikajícího 21. čs. střeleckého pluku. S ním se v říjnu 1918 zúčastnil krvavých bojů o městečko Terron a v lednu 1919 války s Polskem o Těšínsko. Po uzavření příměří se František Horáček rozhodl zůstat v armádě natrvalo. Úspěšně absolvoval dělostřeleckou školu v Olomouci a následně prošel mnoha funkcemi u dělostřeleckých útvarů na mnoha místech republiky. Vyvrcholením jeho vojenské kariéry byla funkce profesora taktiky dělostřelectva v Kursu pro vyšší velitele, kterou zastával nepřetržitě až do jara 1939. Tragické mnichovské události a následná okupace zbytku ČSR v březnu 1939 ho přivedly do řad odbojové organizace Obrana národa. Odmítl nabídky k odchodu do exilu a namísto toho stanul v čele jejího I. pražského kraje. Kromě toho navíc řídil spolupráci mezi vojenskými a civilními odbojovými skupinami v celé oblasti Praha-východ. Jeho rozsáhlá činnost, v jejímž rámci koordinoval odbojové aktivity stovek lidí, však nezůstala německým bezpečnostním složkám utajena. Na konci roku 1940 proto musel přejít do ilegality. Skrýval se v Praze i na Pardubicku, které dokonale znal, avšak přesto se ho gestapu podařilo 8. září 1941 dopadnout. Ihned po zatčení prošel řadou brutální výslechů, ale nikoho ze svých spolupracovníků neprozradil. Nezlomili ho. Pro gestapo se tím stal naprosto neupotřebitelným a pravděpodobně právě proto stanul o pouhé tři týdny později před popravčí četou v jízdárně ruzyňských kasáren. Osvobozená republika ocenila nejvyšší oběť, kterou František Horáček přinesl, jeho posmrtným povýšením do hodnosti divizního generála. Dnes již jméno tohoto výjimečného vlastence a hrdiny zná bohužel jen malá hrstka zasvěcených. Pevně však věřím, že se to jednou změní. Třeba tomu trochu napomůže i tento příspěvek.