PhDr. Eduard Stehlík

„Ať žije Československá republika! Psi, palte!“ Tak zněla poslední slova armádního generála Josefa Bílého, který právě před 85 lety stanul před popravčí četou. Stalo se tak zcela záměrně 28. září, tedy v den, kdy si Češi připomínají sv. Václava, jednoho z patronů země České. A právě na svátek tohoto významného národního světce, nechal zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, jenž do Prahy dorazil o pouhý den dříve, vyhlásit stanné právo a zahájit popravy významných osobností českého národa. Ještě téhož dne večer byli v jízdárně ruzyňských kasáren v Praze zastřeleni armádní generál Josef Bílý a divizní generál Hugo Vojta. Dvě mimořádné osobnosti čs. prvorepublikové armády a zároveň významní představitelé vojenské odbojové organizace Obrana národa. Generál Bílý v ní zastával funkci velitele, generál Vojta stanul nejprve v čele Zemského velitelství Obrany národa – Čechy a posléze se stal vojenským velitelem Sokola. Oba tito stateční muži byli známí nejen vojákům, ale i široké civilní veřejnosti. I proto padla volba právě na ně. Vražda těchto dvou významných vojenských osobností měla Čechům ukázat, jaký pán do Prahy dorazil, a že si odteď nemůže být nikdo jistý životem. Heydrich však rozkazem k popravě těchto dvou mužů udělal osudovou chybu. Generál Bílý byl totiž jen o několik let dříve oblíbeným nadřízeným plukovníka Františka Moravce, jenž působil v jeho štábu na pražském Zemském vojenském velitelství. A tentýž plukovník Moravec byl v září 1941 šéfem našich vojenských zpravodajců v Londýně, pod kterého spadalo vysílání čs. parašutistů do okupované vlasti. Právě v reakci na vraždu generála Bílého začal plukovník Moravec připravovat pomstu. Reinhard Heydrich, aniž to tušil, si právě před 85 lety, podepsal rozsudek smrti...