PhDr. Eduard Stehlík

Československo na osudové křižovatce. Právě před 88 lety vyhlásila vláda republiky v reakci na stupňující se tlak nacistického Německa všeobecnou mobilizaci. V čele mohutné armády, tvořené takřka 1 200 000 odhodlanými muži, stanul zkušený generál Ludvík Krejčí. Do tehdejší napjaté situace se vložil britský premiér Neville Chamberlain, jenž kontaktoval Adolfa Hitlera s žádostí o jednání. Ten se rozhodl schůzku svolat na 29. září do Mnichova a pozval na ni i Benita Mussoliniho a francouzského premiéra Edouarda Daladiera. Přestože v tu chvíli nikdo netušil, jak tragické důsledky pro nás bude toto jednání mít, obrátil se generál Krejčí 29. září 1938 na prezidenta a vládu telegramem, v němž uvedl: „S obavami pohlížím na konferenci v Mnichově, kde bez naší účasti budou se dělit o naše území…Západní mocnosti dosud ustupují Hitlerovi z obav před možnou válkou…je třeba se již jednou rázně ohradit proti Hitlerovým požadavkům!“ Jak dnes víme, dějiny se nakonec ubíraly docela jinou cestou. V Mnichově Adolfa Hitlera nezastavili. Naopak. Obětováním Československa se ho snažili uspokojit. Otevřeli tak cestu k hrůznému válečnému konfliktu, který si vyžádal miliony mrtvých. Obrovské oběti přineslo i Československo, jež se na podzim 1938 „v zájmu zachování světového míru“ mnichovskému diktátu podvolilo. Naše vlastní zkušenost ukazuje, že ustupováním agresorovi se mír nezíská. Neměli bychom zapomínat na prorocká slova generála Krejčího ze září 1938, která tehdy mnozí nechtěli slyšet: „Nadešla osudová doba našeho národa, která vyžaduje osudových rozhodnutí. Cíl Německa je Černé moře. Pro náš národ nebude slitování. Nebude-li se brániti, bude bídáckým a všemu lidství se příčícím způsobem vyhlazen. Když zemříti, tak čestně!“