PhDr. Eduard Stehlík

Mám doma naprosto výjimečného T. G. Masaryka. Ta jeho výjimečnost však nespočívá v tom, že měří pouhých sedm centimetrů, ale v tom, čí ruce ho vyrobily. Jeho autorem je Lubor Šušlík, celoživotní skaut a můj skvělý kamarád. Každému, kdo někdy navštívil dělostřeleckou tvrz Dobrošov u Náchoda, dozajista navždy v paměti zůstane unikátní kolekce stovek vojáčků čs. prvorepublikové armády. Těch figurek pěšáků, dělostřelců, dragounů i letců, je tam přes 1 500! A k nim je zapotřebí připočíst i více než stovku koní a mnoho kusů nejrůznější vojenské techniky. A právě autorem tohoto pravděpodobně největšího souboru miniatur čs. armády na světě, je Lubor. Lubora na jeho životní cestě zásadním způsobem ovlivnil příklad tatínka, který se z 1. světové války vrátil jako příslušník čs. legií v Rusku. Hoch proto vyrůstal ve vlasteneckém prostředí, a tak není divu, že se brzy stal členem Sokola i Junáka a za okupace se zapojil do protinacistického odboje. V dubnu 1945 chybělo jen málo, aby byl v Olomouci nacisty popraven, avšak tehdy se na něj usmálo štěstí a shodou náhod přežil. Je o několik dní později odjel do Prahy, kde se zúčastnil krvavých bojů o budovu Rozhlasu i dalších srážek s jednotkami SS na mnoha místech hlavního města. Stejně jako mnoho dalších vlastenců, kteří prokázali své hrdinství v letech okupace, nebyl ani Lubor po únoru 1948 uchráněn zájmu Státní bezpečnosti a dalších komunistických bezpečnostních složek. Jen s obtížemi stihl odmaturovat, více než půl roku strávil ve vyšetřovací vazbě a opět jen shodou náhod unikl vysokému trestu odnětí svobody. Nikdy však nesměl studovat na vysoké škole, což byl jeho životní sen. Jak jsem již uvedl, Lubor byl celoživotní skaut a my všichni jsme ho znali pod přezdívkou Bill. Stál nejen u zrodu ilegálních skautských oddílů v době německé okupace, ale byl i jedním z těch, kdo po desetiletích zákazů pomáhali obnovovat skautské hnutí u nás, a to jak v roce 1968, tak po listopadu 1989. Plným právem byl proto vyznamenán nejvyšším skautským vyznamenáním – Řádem stříbrného vlka. Asi si řeknete, proč tohoto výjimečného muže připomínám právě dnes. Důvod je prostý. Právě před pěti lety, v úterý 21. září 2021, se Billova životní pouť navždy uzavřela. Když se toho večera ke mně zpráva o jeho odchodu dostala, otočil jsem hlavu a očima vyhledal místo na poličce v obývacím pokoji, kde stojí malá postavička v bílé uniformě – Tomáš Garrigue Masaryk. Když jsem Luborovi před mnoha lety (již po několikáté) vzdával hold za jeho unikátní „dobrošovskou“ armádu, zmínil jsem se, že jsem moc rád, že se mezi vojáčky nově objevila i figurka našeho prvního prezidenta. Když jsme se o několik měsíců později potkali, spiklenecky na mě mrkl a řekl, že pro mě něco má. Sáhl do kapsy, vytáhl pečlivě složený papírový ubrousek a z něj vybalil postavičku, která se mi tolik líbila. Udělal mi tehdy obrovskou radost. Hned po příchodu domů jsem figurku postavil před prezidentovu fotografii v obývacím pokoji. Stojí tam dodnes. Jako připomínka vlastenectví, skautského kamarádství a památka na skvělého člověka – Lubora Šušlíka, Billa.