PhDr. Eduard Stehlík

Lidé, kteří tudy dnes projíždějí, většinou netuší, s jakým hrdinstvím a zároveň tragédií je Koudelov u Čáslavi spojen. Právě zde se nad ránem 4. října 1941, tedy takřka před pětaosmdesáti lety, propojily osudy čtveřice mužů. Parašutisty Františka Pavelky z výsadku PERCENTAGE a trojice zemědělských dělníků z místního statku – Františka Kaliny, Antonína Krejčího a Františka Gráda, kteří mu bezprostředně poté, co seskočil do okupované vlasti, poskytli pomoc. Společně s ním za to o patnáct měsíců později zaplatili svými životy... Parašutista František Pavelka se narodil 29. listopadu 1920 v Břeclavi a po maturitě na hodonínském gymnáziu se stal studentem Filozofické fakulty Masarykovy university v Brně. Poté, co Němci v listopadu 1939 české vysoké školy uzavřeli, pracoval jako dělník u stavebního telegrafního úřadu 2 v Brně, avšak zároveň se zapojil do protinacistického odboje. Byl však vyzrazen a před hrozícím zatčením uprchl v březnu 1940 za hranice. V květnu 1940 byl v jihofrancouzském Agde zařazen jako vojín ke 3. rotě 2. čs. pěšího pluku, s nímž se již o měsíc později zapojil do bojů s Němci na západní frontě. Po porážce Francie byl František Pavelka spolu se svou jednotkou evakuován do Velké Británie a po vzniku 1. čs. smíšené brigády zařazen ke spojovací četě 2. pěšího praporu. Na jaře 1941 absolvoval školu na důstojníky pěchoty v záloze a nedlouho poté byl vybrán k plnění zvláštních úkolů na území okupované vlasti. Do kursu útočného boje na STS 25 ve Skotsku byl odeslán hned v první skupině Čechoslováků 17. července 1941. Ihned poté absolvoval parakurs na STS 51 v Ringway u Manchesteru a následně prošel intenzivním radiotelegrafickým výcvikem. Do akce byl František Pavelka vyslán již 3. října 1941, a to jako jediný příslušník operace PERCENTAGE. Jeho úkolem bylo předat ilegální organizaci doma poselství ministra národní obrany naší exilové vlády generála Sergěje Ingra, radiostanici, zásobu krystalů pro rádiové stanice a nový šifrovací klíč. Po splnění kurýrního úkolu se měl dát odbojové organizaci k dispozici a podílet se na zajišťování rádiového spojení domova s Londýnem. K Františkovu vysazení mělo dojít u obce Hradiště poblíž Nasavrk, avšak nakonec 4. října v 1:11 seskočil o 35 kilometrů dál právě u osady Koudelov. Přestože bylo vyhlášeno stanné právo a nacistická mašinérie vraždila desítky vlastenců, dostalo se mu statečné pomoci od trojice místních zemědělských dělníků – Františka Kaliny, Antonína Krejčího a Františka Gráda, kteří mu poskytli nejen první úkryt, ale pomohli mu navázat spojení s odbojem. Ujala se ho nasavrcká skupina odbojové organizace Petiční výbor Věrni zůstaneme (PVVZ), která zajistila jeho převoz do Prahy, kde se již 6. října 1941 sešel se zástupci Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD). Bohužel právě v době, kdy František Pavelka do protektorátu seskočil, byla organizace, na níž se napojil, postižena rozsáhlým zatýkáním. A v souvislosti s ním se gestapo dostalo i na jeho stopu a v ranních hodinách 25. října 1941 ho v jeho ilegálním bytě v pražské Kamenické ulici 46 přepadlo a zatklo a odvleklo do Petschkova paláce, kde byl podroben krutým výslechům. Choval se však nesmírně statečně a gestapáky opakovaně mátl. Když dnes čteme jeho výslechové protokoly a víme, co všechno věděl, musíme se s obrovským obdivem sklánět nad tím, jaké minimum informací se z něj gestapu podařilo dostat. Gestapo nakonec pochopilo, že je pro ně František jako eventuální spolupracovník naprosto nepoužitelný a 5. srpna 1942 ho odeslalo do berlínské věznice Alt Moabit. Při přelíčení konaném 19. srpna 1942 před berlínským Volksgerichtem byl spolu se třemi svými pomocníky z Koudelova, na jejichž stopu se gestapo mezitím nešťastnou náhodou dostalo, odsouzen k trestu smrti. Následujícího dne byli převezeni do věznice v Berlíně – Plötzensee, kde takřka pět měsíců čekali na smrt. František Pavelka, František Grád, Antonín Krejčí a František Kalina byli zavražděni gilotinou v pondělí 11. ledna 1943, nedlouho před půl devátou hodinou večerní. Jejich tělesné pozůstatky nesměly být vydány rodinám a skončily v Anatomicko-biologickém ústavu berlínské univerzity. V červnu 1942 se Františku Pavelkovi podařilo mamince předat moták, v němž napsal: „Jsem a zůstávám vojákem čsl. armády v Anglii, kterou jsem opustil 3. října 1941, abych jako parašutista přivezl vysílací stanici a poselství národu a spolupracoval s domácím vedením v osvobozovací akci. Lituji, že jsem nemohl dokončit celý úkol. Krátce po příjezdu bylo pražské vedení zatčeno a 25. října 1941 ve 4 hodiny zrána zákeřně 10 gestapáky i já ve svém tajném bytě, nemaje zpráv, co se vůbec děje. Jsa zrazen, nežebrám a bojuji dál i zde ve světě mříží. S čistým svědomím, že jsem nezradil nikoho z domácích lidí a zvlášť a v tom spočívá nyní můj úkol, nikoho a nic důležitého z Anglie. Chci a zůstávám do poslední chvíle důstojným reprezentantem svých kamarádů vojáků.“ Tato svá slova o půl roku později zpečetil vlastní krví...