PhDr. Eduard Stehlík

Když před osmi lety dorazila z Afghánistánu smutná zpráva o smrti tří našich kamarádů, kterým jsem věnoval svůj dnešní ranní příspěvek, jen málokdo si tehdy vzpomněl, že pátý srpnový den je navždy spojen i s tragickou smrtí dalších dvou našich vojáků, kteří byli nasazeni jako příslušníci 2. praporu mírových sil OSN v rámci mise UNCRO v Chorvatsku. Rotný Luděk Zeman a četař Petr Valeš přišli o život při explozi minometného granátu, jenž toho dne zasáhl jejich pozorovací stanoviště „Tango 23“. Od smrti těchto dvou statečných mužů tak právě dnes uběhlo jen těžko uvěřitelných jedenatřicet let. Moc bych si přál, abychom nejen k 5. srpnu, ale ani k žádnému jinému dni v roce již nikdy nemuseli na seznam padlých připojovat další jména. Petře a Luďku, čest Vaší památce!