PhDr. Eduard Stehlík

Za necelé dva týdny bude v Hronově na Náchodsku zahájen, nyní již po šestadevadesáté (!), mezinárodní festival amatérského divadla „Jiráskův Hronov“. Své jméno nese po místním rodákovi, významném českém spisovateli Aloisi Jiráskovi. Muži, který byl mnohými milován a jinými zase nenáviděn, jak už to ostatně u velkých osobností bývá. S jeho tvorbou se během školní docházky dozajista setkal prakticky každý z nás. Dá se tak říci, že se jsme přesvědčeni, že o tomto autorovi víme téměř vše. Přesto si troufám tvrdit, že dnes již není mnoho těch, kdo tuší, že Alois Jirásek byl v letech první republiky mimořádně vážen a uctíván armádou. Dokonce po něm byl v květnu 1929 pojmenován vysokomýtský pěší pluk 30, což byla u dosud žijící osobnosti pocta výjimečná. Právě souvislosti s tímto oceněním Alois Jirásek 4. listopadu 1929 Vysoké Mýto navštívil, aby zde vojáky „svého“ pluku osobně pozdravil. Přednesl přitom následující projev: „Milí páni důstojníci, páni rotmistři, poddůstojníci a milí vojáci! Dostalo se mně velmi vzácné cti, že jménem mým byl pojmenován Váš statečný, na slovo vzatý pluk. Byl jsem tak šťasten, že jsem se dočkal obnovení našeho samostatného státu, jehož přední ochranou jest vojsko, že dočkal jsem se skutečně našeho, československého vojska. Dnes dostalo se mě v mém vysokém věku cti, že jsem se stal jakoby jeho členem. Vážím si toho vysoce a raduji se z toho upřímně. Dnes je mě dopřáno s Vámi se sejíti a uviděti Vás v šiku. Přišel jsem se pokloniti Vašemu praporu a pozdraviti Vás. Vzpomínám nedávné minulosti, kdy Váš pluk hrdinsky bojoval za vlast a celistvost naší republiky. Mnozí se z toho boje nevrátili, obětovali své životy pro vlast a jednotu republiky. Před chvíli stanul jsem u památníku jejich v Jungmannových sadech a žehnal jsem jejich oběti. Buď věčná čest a památka všem Vašim padlým druhům. A Vám přeji, aby služba naší republice, která na Vaši oddanost spoléhá, a spoléhati může, byla vždy milá. Hrdinskému 30. pluku, nazdar!“ Ve chvíli, kdy tato slova dozněla, nikdo z přítomných netušil, že jde o jedno z vůbec posledních Jiráskových veřejných vystoupení. O čtyři měsíce později totiž v Praze vydechl naposled. Posledního rozloučení s ním se zúčastnil prezident republiky T. G. Masaryk, členové vlády, generalita, sokolové. A nechyběli pochopitelně ani příslušníci pěšího pluku 30 „Aloise Jiráska“. Jeho pluku…