PhDr. Eduard Stehlík

Český Malín. Malebná vesnička, kterou v roce 1870 na Volyni založili čeští vystěhovalci z Lounska, Žatecka a Rakovnicka se právě před třiaosmdesáti lety stala obětí otřesného válečného zločinu, který na ní spáchali němečtí okupanti. Ti, kdo Český Malín založili, se v tehdejší Volyňské gubernii usídlili v místech, kde byl do té doby jen úhor, neobdělaná pole a nepěstěné lesy. Díky mimořádné pracovitosti, houževnatosti a v neposlední řadě také podnikavosti osadníků, však jejich ves v krátké době patřila mezi nejhezčí a také nejbohatší obce široko daleko. První těžké zkoušce byli tamní Češi vystaveni již v letech 1. světové války, kdy byli na dva roky vyhnáni ze svých domovů a přišli o většinu svého majetku, který byl při několikerém průchodu fronty zničen a rozkraden. Nikdo však tehdy nemohl tušit, že se následující světový válečný konflikt zapíše do dějin obce ještě podstatně tragičtějším, a hlavně krvavější písmem. V úterý 13. července 1943 obsadily náhle Český i nedaleký Ukrajinský Malín německé oddíly. Všichni občané museli opustit své domovy a byli nahnáni do kostela v centru obce i do dalších budov a zde zaživa upáleni. Kdo se pokusil o útěk, ten byl zastřelen. Celkem bylo toho osudného dne bestiálně zavražděno 370 obyvatel Českého Malína, z toho 104 mužů, 161 žen a 105 dětí. Kromě nich přišli o život i další čtyři Češi z okolních obcí, kteří byli v Českém Malíně náhodou na návštěvě a dále 132 Ukrajinců a 26 Poláků. Vraždění přežilo z celé vesnice jen 74 osob, a to buď těch, kteří se v okamžiku tragédie zdržovali mimo obec, anebo těch, kterým nacisté nařídili hnát pryč uloupený dobytek a odvážet kořist z vykradených domů. Mnozí z přeživších později vstoupili do jednotek 1. čs. armádního sboru v SSSR a se zbraní v ruce se podíleli nejen na osvobozování Československa, ale i na pomstění svých nejbližších. Po 2. světové válce se mnoho volyňských Čechů vrátilo do země svých předků a usadili se, jak na Žatecku a Lounsku, tak i v okolí obce Frankštát u Šumperka, která byla v červenci 1947 přejmenována na Nový Malín. Český Malín, jenž často bývá právem nazýván Lidicemi volyňských Čechů, tak žije dál. Nezapomínejme!