PhDr. Eduard Stehlík

Polní kurát. Pokud zazní tato dvě slova, většina z nás si vzpomene na feldkuráta Katze, kterého ve filmu Dobrý voják Švejk mistrovsky ztvárnil Miloš Kopecký. Skutečnost, jak už to tak někdy bývá, je však docela jiná. Mnoho vojenských duchovních, kteří provázeli své jednotky na krvavá bojiště 1. světové války, se totiž od této literární postavy výrazně lišilo. Byli to skuteční rádci a ochránci válkou těžce zkoušených vojáků a při pomoci raněným a nemocným často nasazovali vlastní život. Mnozí z nich se navíc o dvě desetiletí později, za německé okupace, zapojili do odboje proti nacistům a svou věrnost vlasti naplnili i za cenu sebeobětování. Jedním z nich byl i generál duchovní služby Msgre Methoděj Kubáň. Narodil se 18. září 1885 v Horní Bečvě ve zbožné rodině chudého pasekáře Josefa Kubáně a jeho manželky Anny, rozené Kožušníkové. Pocházel z deseti dětí, z nichž se však pouze tři dožily dospělého věku. Po absolvování gymnázia v Místku se na přání rodičů rozhodl pro životní dráhu duchovního a po studiích na olomoucké teologické fakultě působil v Horním Městě u Rýmařova a od listopadu 1911 ve Frankštátu u Šumperka (dnes Nový Malín). Právě zde zastihlo Methoděje Kubáně v létě 1914 vypuknutí 1. světové války. Již 2. srpna 1914 nastoupil v rámci mobilizace jako polní kurát službu v rakousko-uherské armádě a působil jak na ruské frontě, tak i na Balkáně. Zde se při pomoci nemocným vojákům nakazil nejprve černými neštovicemi a později i tropickou malárií a přežil tehdy jen s velkým štěstím. Po vzniku ČSR si podal přihlášku do čs. armády, kde konal službu jako vojenský duchovní. Nejprve na Ostravsku a Těšínsku a v letech 1919-1929 na Slovensku, zde zastával funkci duchovního správce posádkového velitelství v Žilině a poté se stal duchovním správcem trnavské 9. pěší divize. V polovině června 1929 zamířil Methoděj Kubáň do východních Čech, kde byl ustanoven duchovním správcem 4. pěší divize. Jeho sídlem se tehdy stal Josefov, kde se kromě svých standardních povinností, pustil do oprav a dokumentace desítek pomníků, pomníčků a pamětních desek, jež v okolí města připomínaly krvavý válečný konflikt z roku 1866. V prosinci 1934 se Methoděj Kubáň stal přednostou katolické skupiny I./6. oddělení (duchovního) Ministerstva národní obrany v Praze a v této významné funkci se 1. července 1938 zaslouženě dočkal povýšení do hodnosti generála duchovní služby. Z dosaženého ocenění se však dlouho neradoval. Záhy poté přišel Mnichov, podpis osudné dohody, zrada. Kapitulace a ústup bez boje Methoděje Kubáně zdrtily. Své ryzí vlastenectví prokázal bezprostředně po okupaci zbytku republiky v březnu 1939. Ihned se zapojil do odboje v řadách Obrany národa, organizoval pomoc rodinám zatčených a perzekvovaných a skupinu českých kněží studujících tou dobou v Římě vyzval, aby se nevraceli domů, ale dali se k dispozici čs. zahraničnímu odboji. Na konci srpna 1940 byl Methoděj Kubáň na základě udání pátera Josefa Hassana zatčen gestapem, obviněn ze zmizení fondu vojenského divizního kostela v Praze na Hradčanech (použitého pro potřeby odboje), podílu na zmaření vzniku duchovní služby ve Vládním vojsku a v neposlední řadě z toho, že se v době polského tažení na podzim 1939 posměšně vyjádřil o kvalitách německé armády. Právě za „urážku německé branné“ moci byl 24. října 1940 odsouzen k trestu odnětí svobody na třináct měsíců, které si odpykával v trestnici v saském Budyšíně. Po vypršení trestu byl sice převezen do Prahy, avšak na svobodu, propuštěn nebyl. Jeho další osudy zásadním způsobem ovlivnil požadavek věznitelů, aby podepsal dokument, v němž měl souhlasit s tím, že trest, jenž mu byl uložen, byl trestem spravedlivým. Metoděj Kubáň se vzepřel a odmítl. Gestapo na to zareagovalo jeho odesláním do koncentračního tábora Dachau, a to s označením „RU“, tedy návrat nežádoucí, čímž nad ním byl fakticky vynesen rozsudek smrti. Do tábora dorazil Methoděj Kubáň 13. února 1942 a aniž to tušil, měl před sebou pouhých 21 dnů života. Již 5. března 1942 totiž podlehl brutálnímu týrání, kterému zde byl vystaven. Pokud navštívíte Beskydy, třeba právě teď v době prázdnin a dovolených, udělejte si chvíli času a zastavte se v Horní Bečvě u kostela sv. Jana a Pavla. Nejde totiž o obyčejný chrám, ale o památník generála duchovní služby Methoděje Kubáně, a všech popravených a umučených obětí 2. světové války, jak to hlásá pamětní deska v jeho interiéru. Odhalena byla 3. srpna 1947 arcibiskupem pražským Josefem Beranem při příležitosti vysvěcení kompletně zrekonstruovaného kostela, o což se zásadním způsobem zasloužil hornobečvanský farář Bedřich Hoffmann. Ten byl, stejně jako generál Kubáň, vězněn nacisty v Dachau, a právě tam si se svým přítelem slíbili, že ten, kdo utrpení koncentračního tábora přežije a vrátí se domů, nechá kostel na Horní Bečvě opravit. Páter Hoffmann tento slib, jenž dal svému příteli, splnil. Hornobečvanský kostel má navíc od té doby ne jednu, ale dvě věže. Jednu za Bedřicha Hoffmana a druhou, připomínající hrdinství velkého českého vlastence generála Methoděje Kubáně...