PhDr. Eduard Stehlík

Dnes je 30. června a já nemohu nemyslet na statečné muže a ženy, kteří právě v tento den roku 1942 stanuli na střelnici v Praze-Kobylisích před německou popravčí četou. Byl mezi nimi i důstojník, jenž právem patří mezi nejvýznamnější osobnosti našeho protinacistického odboje za 2. světové války – generálmajor in memoriam Josef Mašín. Světlo světa spatřil 26. srpna 1896 v Lošanech u Kolína jako jediné dítě sedláka Aloise Mašína a jeho manželky Marie, rozené Zourkové. V letech 1907-1911 studoval nejdříve na české nižší reálce v Kutné Hoře, a protože se počítalo s tím, že jednou po svém otci převezme rodný statek, v letech 1912-1915 pokračoval ve studiu na hospodářské škole v Roudnici nad Labem, kde v dubnu 1915 maturoval. Krátce poté však musel narukovat k c. a k. pěšímu pluku č. 36, s nímž byl odeslán na ruskou frontu. Zde již v září 1915 přeběhl do ruského zajetí, přihlásil se do čs. legií a stal se příslušníkem 1. čs. střeleckého pluku, s nímž se zúčastnil památných bitev u Zborova a Bachmače i bojů s bolševiky na sibiřské magistrále. Do svobodného Československa se vrátil v únoru 1920. O tom, že by v armádě zůstal natrvalo, pravděpodobně neuvažoval. V srpnu 1920 totiž předal velení roty svému nástupci a odjel na rodný statek v Lošanech, kde začal hospodařit. Dlouho zde však nevydržel. Již počátkem roku 1921 se Josef Mašín vrátil zpět do armády a nastoupil službu u pěšího pluku 1 v Českých Budějovicích. Nedlouho poté však projevil zájem o službu u dělostřelectva a po absolvování příslušného kursu v Dělostřeleckém učilišti v Olomouci nastoupil v roce 1925 službu u dělostřeleckého pluku 5 v Českých Budějovicích. Na podzim 1928 byl přemístěn k dělostřeleckému pluku 1 v Praze-Ruzyni, kde pak s menšími přestávkami působil na různých velitelských pozicích až do okupace. Mnichovská kapitulace na podzim 1938 a následná okupace v březnu 1939 pro Josefa Mašína znamenaly obrovský šok. Ihned se velice aktivně zapojil do protinacistického odboje. Společně se svými přáteli získával již před okupací utajeně z vojenských skladů stovky kusů zbraní, které byly pro připravovaný odboj naprosto nezbytné a v této své činnosti v neztenčeném měřítku pokračoval i po 15. březnu 1939. Jeho „zásobárnami“ se tehdy vedle okupanty stále lépe střežených vojenských skladů, staly i přímo výrobci (např. Česká zbrojovka ve Strakonicích a Avia v Letňanech). V rámci vojenské odbojové organizace Obrana národa byl Josef Mašín napojen na štáb Oblastního velitelství – Velká Praha, v jehož čele stál divizní generál Bedřich Homola, a podílel se na vybudování rámcového pluku ON ve čtvrtích Praha XVIII. a XIX., tedy Dejvice, Bubeneč a Břevnov. Kromě toho úzce spolupracoval s podplukovníkem Josefem Balabánem a štábním kapitánem Václavem Morávkem (jejich rozsáhlá odbojová činnost jim dokonce od gestapa vynesla přezdívku „Tři králové“). Velkou pozornost věnoval Josef Mašín od počátku okupace i tzv. cukrářství, jak se tehdy v rámci Obrany národa říkalo přípravě a provádění sabotážních akcí. V klempířské dílně na Bílé Hoře byly vyráběny nálože, s nimiž se podařilo provést útoky i mimo území protektorátu. Mašínův švagr kapitán Ctibor Novák tak například 15. září 1939 uskutečnil atentát na policejní ředitelství a ministerstvo letectví v Berlíně. Další významnou akcí se stal výbuch na Anhaltském nádraží v Berlíně v únoru 1941, kam „pekelný stroj“ dopravil průvodčí Jan Karel. Mašín připravoval i útok proti pražskému sídlu gestapa v Petschkově paláci. I když patřilo „cukrářství“ mezi Mašínovy oblíbené způsoby boje s okupanty, nezapomínal ani na zpravodajství a s ním související spojení se zahraničím. Společně s Balabánem a Morávkem se jim podařilo vybudovat zpravodajskou ústřednu, v níž se soustřeďovaly informace vojenského, hospodářského i politického charakteru z celého protektorátu. Ty byly do zahraničí dopravovány jak kurýrní cestou, tak i pomocí radiostanic. Pro trojici Balabán – Mašín – Morávek se stalo tragickým jaro 1941. Nejdříve byl 22. dubna 1941 v Dejvicích gestapem zatčen podplukovník Balabán a 13. května 1941 padl při přepadení bytu v nuselské ulici Pod Terebkou do rukou Němců i Josef Mašín. Vzhledem ke zraněním, jež při zatčení utrpěl, byl nejprve vězněn v SS lazaretu v Podolí, odkud byl po pokusu o útěk převezen na Pankrác. Poté, co gestapo zjistilo, že se v jejich rukou ocitl právě on, byl po řadu měsíců vystaven bestiálnímu mučení. Přesto nikoho ze svých spolupracovníku neprozradil a vyšetřování gestapa se u něj zastavilo. Atentát na Reinharda Heydricha a následně vyhlášené stanné právo znamenalo konec životní cesty i pro Josefa Mašína. Stanným soudem při řídící úřadovně gestapa v Praze byl 30. června 1942 odsouzen k trestu smrti, a ještě téhož dne večer spolu s dalšími svými spolupracovníky na střelnici v Praze-Kobylisích zavražděn. Jeho manželka Zdena, která byla vězněna gestapem od 6. ledna do 5. srpna 1942 na Pankráci, Karlově náměstí a v terezínské Malé pevnosti, se po propuštění opět zapojila do práce v odboji, za což byla vyznamenána Československým válečným křížem 1939. V otcových stopách šli i oba jeho synové Ctirad a Josef. Starší z nich byl dokonce za práci v odboji proti Němcům vyznamenán Československou vojenskou medailí Za chrabrost. Osudy celé rodiny tragicky změnil únor 1948, který vedle nástupu totalitního režimu, poprav a věznění nevinných, často lidí z okruhu nejbližších přátel Josefa Mašína a jeho manželky, přinesl i znevažování generálovy památky. Jeho synové Ctirad a Josef se zapojili do odboje proti komunistickému režimu, jejich maminka Zdena Mašínová byla zatčena, odsouzena na 25 let odnětí svobody a ve vězení 12. června 1956 zemřela. Její bratr major Ctibor Novák, generálův švagr, byl komunisty 2. května 1955 oběšen… Závěrem mi dovolte krátkou poznámku. Často od určitých osob slýchávám, že generál Josef Mašín byl hrdina, zatímco jeho synové byli zločinci. Nesouhlasím s tím. Jsem bytostně přesvědčen, že pokud by generál Mašín nepoložil život v boji s nacistickou totalitou, postavil by se se stejným hrdinstvím a nasazením i té komunistické. A my bychom dnes v rámci dějin 3. odboje nehovořili o „Skupině bratří Mašínů“, ale o „Skupině Mašín a synové“.