PhDr. Eduard Stehlík

Vyvraždění Lidic v červnu 1942 přežili dva muži: Josef Horák a Josef Stříbrný. V době, kdy němečtí nacisté na jejich vesnici tento hrůzný zločin spáchali, totiž bojovali v řadách britského královského letectva za svobodu okupované vlasti. Od narození prvního z nich – plukovníka in memoriam Josefa Horáka, uplynulo tento týden 111 dlouhých let. Světlo světa spatřil 24. června 1915 v rodině dělníka Bohumila Horáka a jeho manželky Anny, rozené Volfové. Do obecné školy chodil v Lidicích, ale měšťanku již absolvoval v sousedním Buštěhradě. Po jejím ukončení studoval na obchodní akademii v Praze a na podzim 1936 nastoupil tehdy povinnou vojenskou prezenční službu. Láska k létání, z níž však nebyli jeho rodiče vůbec nadšeni, ho přivedla nejprve do školy pro důstojníky letectva v záloze při prostějovském Vojenském leteckém učilišti, a nakonec i do Vojenské akademie v Hranicích. Z ní byl v srpnu 1938 slavnostně vyřazen jako poručík letectva. Konec jeho úspěšně se rozvíjející vojenské kariéry však v březnu 1939 udělala německá okupace. Se zánikem republiky se Josef Horák nesmířil a v prosinci 1939 se vydal ilegálně za hranice, aby zde vstoupil do tvořící se zahraniční armády. Strastiplnou cestou přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko, Sýrii a Libanon dorazil 8. února 1940 do Francie, avšak do bojů s Němci již nezasáhl. Počátkem června 1940 byl sice odeslán do leteckého výcvikového střediska na letišti Bordeaux-Mérignac, ale jen o několik dní poté Francie požádala Německo o sdělení podmínek kapitulace. Měl velké štěstí, že se mu 17. června 1940 podařilo odletět ve třicetičlenné skupině Čechoslováků na londýnské letiště Hendon. Ve Velké Británii byl Josef Horák přijat do svazku RAF a již 29. července 1940 se stal jedním ze zakládajících příslušníků nově vzniklé 311. čs. bombardovací perutě. U jednotky však nepůsobil jako letecký pozorovatel, což byla jeho původní specializace, ale byl přeškolen na palubního střelce, jichž byl tehdy nedostatek. Po odlétání předepsaného dvousethodinového operačního turnusu, což v jeho případě představovalo pětatřicet nebezpečných nočních bombardovacích náletů, byl vybrán k pilotnímu výcviku. Ten absolvoval od února do června 1942 u 1429. čs. operačně výcvikové letky, a poté se opět vrátil ke své staré 311. čs. bombardovací peruti, kde v rámci Coastal Command vykonal se svou osádkou další čtyři desítky operačních letů při protiponorkových patrolách nad Biskajským zálivem. Právě krátce po jeho návratu k „třistajedenáctce“ ohromila celý svět zpráva o vyhlazení Lidic. O svých tehdejších pocitech později napsal: „Byl to strašný pocit bezmoci…Víc, než kdy jindy jsem nenáviděl Němce a skoro se i nahlas modlil, aby žádná z našich pum nezapadla za humna, ale pouze tam, kde dokáže drtit, ničit a zabíjet.“ Po skončení operační činnosti absolvoval Josef Horák RAF Staff College v Gerrardʼs Cross v Buckinghamshiru a poté až do konce války působil jako styčný důstojník u Flying Training Command. Na počátku června 1945 se vrátil zpět do ČSR. Návrat to však byl nesmírně bolestivý. Z celého rozvětveného příbuzenstva se shledal pouze s mladší sestrou Aničkou, která tragédii Lidic přežila jen proto, že byla tehdy ve vysokém stupni těhotenství. Malou dcerku Věnceslavu, jež se jí narodila pouhých devět dní po lidické tragédii, ji však nacisté odebrali a víckrát ji neviděla. Ona sama si poté prošla tři roky trvajícím peklem koncentračního tábora. Oporou byla Josefovi jak v letech války, tak i v osvobozeném Československu především jeho britská manželka Winifred a synové Václav a Josef, které s sebou do republiky přivezl. Zapomenout na hrůzy, jimž byli jeho nejbližší vystaveni, mu pomáhala i práce, které bylo po osvobození opravdu mnoho. Vedle náročných služebních povinností absolvoval Josef Horák Vysokou školu válečnou a nastoupil k Velitelství letectva. Zdálo se, že nic nestojí v cestě jeho úspěšné vojenské kariéře. Přišel však únor 1948 a to, že někdo za války bojoval za svobodu své vlasti na Západě, se ze dne na den stalo smrtelným hříchem. Pykat za něj museli i oba letci z Lidic. Josef Horák byl již 15. března 1948 přemístěn od Velitelství letectva k Leteckému učilišti do Prostějova, což byla jasná funkční degradace. Jako inteligentní důstojník si uvědomil hrozící nebezpečí a aby zabránil tomu nejhoršímu, odeslal neprodleně manželku s oběma syny do Velké Británie, kam zanedlouho poté odešel přes Rakousko ilegálně i on sám. V ostrovním království byl Josef Horák jako zkušený válečný letec ihned přijat zpět do řad britského královského letectva. Ze znovunabyté svobody se však dlouho neradoval. Již 18. ledna 1949 tragicky zahynul nedaleko Chipping Sudbury, když se jeho letoun De Havilland Dominie zřítil za špatného počasí při cvičném letu. K poslednímu odpočinku byl uložen na hřbitov Whitworth Road Cementery ve Swindonu. Jeho hrob nese číslo F 557... Čest jeho památce!