PhDr. Eduard Stehlík

Když v Praze ve středu 27. května 1942 explodovala bomba, která smrtelně zranila jednoho z nejmocnějších mužů třetí říše a tehdejšího všemocného zastupujícího říšského protektora Reinharda Heydricha, věděla jen malá hrstka zasvěcených, že tím, kdo ji na katanův mercedes hodil, byl rotmistr Jan Kubiš. Muž, který tímto svým činem vstoupil do světových dějin, spatřil světlo světa 24. června 1913, tedy právě před 113 lety, v Dolních Vilémovicích u Třebíče, a to ve velice prostých poměrech. Jeho otec František zde sice provozoval ševcovskou živnost, ale přes svou pracovitost dokázal jen s obtížemi uživit početnou rodinu. Ta byla navíc v září 1919 stižena krutou ranou osudu. Krátce po porodu dcery Marušky přišla o život Janova maminka Kristina a novorozená holčička ji přežila jen o několik dnů. Vzhledem ke komplikované rodinné situaci byl Jan o dva roky později svěřen do péče příbuzných z matčiny strany a až do svých 14 let vyrůstal v obci Ptáčov. Po ukončení školní docházky nesouhlasil otec s tím, aby byl dán do učení, a tak hledal jen velice těžko uplatnění a jako čeledín příležitostně vypomáhal v zemědělství. Pravděpodobně by prožil běžný život, kdyby nepřišel do kontaktu s armádou, která poznala jeho schopnosti a dala mu vyniknout. Na počátku října 1935 nastoupil vojenskou prezenční službu u pěšího pluku 31 v Jihlavě, kde s velmi dobrým prospěchem absolvoval poddůstojnickou školu a dva následující roky působil u 9. roty svého pluku, jež byla dislokovaná ve Znojmě. Vojenský život se mu zalíbil natolik, že se v armádě rozhodl zůstat jako délesloužící poddůstojník. Od poloviny října 1937 byl zařazen u strážního praporu XIII. v Jakartovicích, který prováděl střežení výstavby pohraničního opevnění. Zde prožil osudný rok 1938: mnichovské události i potupnou kapitulaci. Krátce poté byl z armády propuštěn a vrátil se do rodné obce, kde začal pracovat jako topič v tamní cihelně. S německou okupací v březnu 1939 se Jan Kubiš odmítl smířit a již v červnu 1939 odešel za hranice. Přes Polsko se dostal do Francie, kde musel vstoupit do Cizinecké legie a byl zařazen k jejímu 1. pluku. Bezprostředně po vypuknutí 2. světové války byl však z Afriky odeslán do jihofrancouzského Agde, kde začala být budována 1. čs. pěší divize, a právě s jejím 1. plukem se na jaře 1940 zúčastnil bojů s Němci na západní frontě. Za hrdinství, které v nich prokázal, byl vyznamenán nejen československým, ale i francouzským válečným křížem. Po pádu Francie byl Jan Kubiš spolu se svou jednotkou evakuován na britské ostrovy, kde konal službu u 1. čs. smíšené brigády. Jako statečný a inteligentní voják se vcelku pochopitelně ocitl mezi prvními, kdo byli vytipováni k nebezpečnému nasazení v okupované vlasti. V polovině srpna 1941 absolvoval základní sabotážní kurz ve Skotsku a následně i paravýcvik v Ringway u Manchesteru. Dne 8. října 1941 byl zařazen do formující se paraskupiny ANTHROPOID, pověřené Heydrichovou likvidací, v níž na přání svého nerozlučného přítele rotmistra Josefa Gabčíka, nahradil zraněného rotného Karla Svobodu. Společně s Gabčíkem následně absolvoval jak ve Skotsku, tak i na několika přísně utajovaných místech v okolí Londýna doplňující speciální výcvik, který je měl připravit na jejich nebezpečné poslání. K vysazení skupiny ANTHROPOID došlo po několika odkladech 29. prosince 1941 u obce Nehvizdy nedaleko Prahy. Díky statečným spolupracovníkům z řad civilního obyvatelstva parašutisté 27. května 1942 svůj nebezpečný úkol splnili. Z místa atentátu se jim podařilo uniknout a následně nalezli úkryt v pravoslavném chrámu v Resslově ulici v Praze. Zradou Karla Čurdy se jim však gestapo dostalo na stopu a 18. června 1942 tak sedm parašutistů, kteří se tehdy v chrámu ukrývali, svedlo hrdinný boj se stonásobnou nepřátelskou přesilou. Poslední náboj si všichni nechali pro sebe. Pouze Jan Kubiš zemřel na následky mnohočetných střepinových zranění utrpěných při obraně kostela. O týden později by se býval dožil 29 let... Čest jeho památce!