PhDr. Eduard Stehlík

Ležáky. Malá kamenická osada na Chrudimsku, jejíž tragický osud zůstává neprávem ve stínu zločinu spáchaného 10. června 1942 na Lidicích. Přitom hrdinství jejích obyvatel bylo mimořádné. Záhy po březnové okupaci roku 1939 vznikla v Ležákách odbojová skupina „Čenda“, která udržovala kontakty se skupinou pardubických odbojářů. A právě z Pardubic dorazili 4. ledna 1942 do Ležáků nečekaní hosté – nadporučík Alfred Bartoš, rotmistr Josef Valčík a svobodník Jiří Potůček – příslušníci výsadku SILVER A s vysílačkou Libuše, kterých se skupina „Čenda“ ujala. Díky podpoře ležáckých se parašutistům podařilo v polovině ledna 1942 navázat mimořádně důležité rádiové spojení s Londýnem, které udržovali nepřetržitě až do června 1942 a předali touto cestou našemu zahraničnímu odboji stovky mimořádně důležitých zpráv. Po zradě parašutisty Karla Čurdy, který se 16. června 1942 vzdal v Praze gestapu, se pátrání nacistických bezpečnostních složek po parašutistech a jejich spolupracovnících přesunulo i na Pardubicko. Následky byly nesmírně tragické. O život přišel velitel paraskupiny SILVER A Alfred Bartoš, který se smrtelně postřelil 21. června 1942 v Pardubicích, desítky spolupracovníků výsadku byly povražděny a došlo i ke spáchání ležáckého zločinu. Na základě informací o působení ilegální radiostanice v okolí Ležáků zahájilo gestapo 20. června 1942 zatýkání v obcích Ležáky, Dachov, Včelákov a Miřetice. Ve středu 24. června 1942, tedy právě před čtyřiaosmdesáti lety, byl proveden zásah proti celé osadě Ležáky, kterého se zúčastnili příslušníci gestapa, německé ochranné policie a SS z Pardubic a Hradce Králové. Osada byla neprodyšně obklíčena, její obyvatelé soustředěni v opuštěném lomu, odkud byli převezeni do Pardubic. Všech devět usedlostí v obci bylo vyrabováno a vypáleno. Na pardubickém Zámečku odebrali ležáckým ženám děti (celkem 13), které byly odeslány do Prahy a odtud přes Lodž do Chelmna, kde bylo 11 z nich zavražděno v plynových autech. Po válce byly nalezeny pouze sestry Jarmilka a Maruška Šťulíkovy. Třiatřicet obyvatel Ležáků bylo ještě 24. června večer zastřeleno na pardubickém popravišti. Na rozdíl od Lidic byly v Ležákách vražděny i ženy. Čtyři z nich byly těhotné a nejmladší Heleně Skalické bylo pouhých patnáct let… Zbývající dospělí obyvatelé osady byli na stejném místě zastřeleni později, nebo zahynuli v koncentračním táboře. Po válce již osada nebyla obnovena. Neměl se do ní kdo vrátit… Čest památce ležáckých hrdinů!