PhDr. Eduard Stehlík

To, že tragédie Lidic měla své smutné pokračování 16. června 1942, dodnes ví jen hrstka zasvěcených. Onoho osudného dne bylo na střelnici v Praze-Kobylisích zavražděno dalších šestadvacet (!) obyvatel obce. Šlo o 15 rodinných příslušníků poručíků Josefa Horáka a Josefa Stříbrného bojujících v té době proti Němcům ve Velké Británii v řadách RAF: bratry Bohumila, Josefa, Stanislava a Štěpána Horákovy s manželkami a dětmi, vdovu po Františku Horákovi se synem Václavem a Marii Stříbrnou se synem Františkem (zatčené v Lidicích již 4. června 1942). Před popravčí četou dále stanulo i sedm dělníků – František Černý, Karel Hroník, Josef Kácl, Václav Kadlec, Václav Kopáček, Jaroslav Müller a Josef Petrák –, kteří byli v noci z 9. na 10. června 1942 na noční směně, a proto je gestapo zadrželo později. Zavražděn zde 16. června 1942 byl i František Pitín, kterému se původně podařilo uniknout, avšak byl dopaden na základě udání lesního manipulanta Josefa Černého. Kromě něj byl na popraviště přímo z kladenské nemocnice přivezen i Bohumil Pospíšil, a to dokonce se sádrovým obvazem na noze. Zastřeleni však toho dne byli i dva sotva odrostlí chlapci – Pepík Doležal a Pepík Nerad, u nichž bylo při kontrole osobních dat lidických dětí v kladenské reálce zjištěno, že jim již bylo 15 let, což byl věk, od kterého Němci lidické muže vraždili. Proto byli posláni na popraviště do Kobylis... Právě k připomenutí této tragické událostí jsou každoročně 16. června lidickými kladeny květiny jak na kobyliské střelnici, tak u hromadného hrobu v těsné blízkosti strašnického krematoria, kde spočinul popel zavražděných. Nejinak tomu bude i dnes a je mi velkou ctí, že budu moci na těchto místech položit květiny a uctít tak památku lidických mučedníků. Loni mě při této příležitosti doprovázel pan Jiří Pitín, kterému byly v době vyvraždění rodné obce necelé dva měsíce. V Lidicích žil v č. p. 92 společně s rodiči, starší sestrou Maruškou, strýcem Josefem a babičkou Marií. Jirkův strýc byl zastřelen 10. června 1942 u Horákova statku, tatínek byl zavražděn 16. června 1942 v Kobylisích, sestřička Maruška udušena 2. července 1942 spolu s dalšími 81 lidickými dětmi v plynovém autě v Chelmnu, babička našla v roce 1944 smrt v plynové komoře v Osvětimi a maminku Blaženu němečtí nacisté umučili 21. prosince 1944 v Ravensbrücku. Malý Jirka tak zůstal sám... Na snímku pořízeném právě před rokem mi Jiří Pitín na pamětní desce na kobyliském popravišti ukazuje jméno svého tatínka.