PhDr. Eduard Stehlík

Když jsem minulý týden zveřejnil příspěvek o nešťastném dopisu, který v červnu 1942 předznamenal zkázu Lidic, objevilo se v několika komentářích konstatování, jak krásná vesnice to byla. Dávám jim za pravdu. Krásná a opravdu neobyčejná. V době, kdy ji němečtí nacisté zničili a povraždili většinu jejích obyvatel, za sebou měla dějiny staré nejméně šest staletí. Centru obce vévodil kostel sv. Martina, byla zde škola, tři hostince (což na sto domů a necelých pět set obyvatel nebylo právě málo), dva obchody se smíšeným zbožím, dvě řeznictví, trafika, kovárna. Lidice měly i svého holiče a kadeřníka a pochopitelně nemohl chybět ani obuvník. Vyhlášenou „společenskou institucí“ byl sbor dobrovolných hasičů, v němž působili nejen dospělí muži, ale prakticky i všechny děti. Mnozí z lidických hasičů se navíc angažovali jako herci místního ochotnického divadla. Kromě něj v obci působil i čtenářský spolek „Vlast“ a v neposlední řadě v širokém okolí známá kapela Vojtěcha Huříka, která dokonce nahrávala gramofonové desky! Stejně jako i jinde v okolních vsích měla lidická mládež blízko ke sportu a Sportovní klub Lidice patřil díky svým výsledkům jak ve fotbale, tak i v hokeji k vyhlášeným široko daleko. Prostředky k živobytí si mnoho lidických odedávna obstarávalo prací v zemědělství, a to zdaleka nejen jako drobní rolníci. V Lidicích totiž existovala i řada velkých hospodářství, která mnohdy vlastnily selské rody, jež na nich žily prakticky „od nepaměti“. Nejstarším z nich byli Rákosovi, kteří na statku č. p. 24 hospodařili nepřetržitě od roku 1690! Největším zaměstnavatelem lidických však nebyl některý z místních sedláků, ale Poldina huť na Kladně. S „Poldovkou“, jak ji místní nazývali, spojily svůj život desítky lidických mužů. Někteří stáli již u jejího zrodu, jiní si zde našli práci mnohem později. Přicházeli do ní jak zralí muži, tak i mladíci, kterým poskytla výuční list, mnohé zaměstnala poté, co je jejich vlastní řemeslo nedokázalo v letech hospodářské krize uživit. Podnik vlastnil i několik kamenouhelných dolů, které mu zajišťovaly nezbytnou nezávislost a mezi těmi, kdo v nich na Kladensku fárali, nechyběli ani muži z Lidic. Malebné české vesnice, jejíž vyhlazení a srovnání se zemí bylo sice německými nacisty dokonale naplánováno a bezohledně provedeno, avšak vymazat její jméno z paměti světa se jim nepodařilo…