PhDr. Eduard Stehlík

Životy 340 lidí kvůli jednomu jedinému dopisu… Právě před čtyřiaosmdesáti lety, ve středu 3. června 1942, se začala odvíjet úvodní kapitola tragického dramatu, které vyvrcholilo o týden později v Lidicích. Uplynulo již sedm dní od okamžiku, kdy rotmistři Josef Gabčík a Jan Kubiš uskutečnili atentát na Reinharda Heydricha a přes mimořádné úsilí nacistických bezpečnostních složek, vyhlášení stanného práva a vraždění stovek vlastenců, nebylo zatím pátrání po obou útočnících úspěšné. Až v onu osudnou středu si mohli příslušníci gestapa říct, že se na ně konečně usmálo štěstí. V odpolední poště továrny „Palaba“ ve Slaném se toho dne objevil dopis adresovaný dělnici Anně Maruščákové. Protože byla nemocná, dostal se do rukou továrníku Jaroslavu Pálovi, který četl: „Drahá Aničko! Promiň, že Ti píši tak pozdě a snad mě pochopíš, neboť víš, že mám mnoho starostí. Co jsem chtěl udělat, tak jsem udělal. Onoho osudného dne jsem spal někde na Čabárně. Jsem zdráv, na shledanou tento týden a pak se již neuvidíme. Milan.“ Obsah dopisu se zdál továrníkovi podezřelý, a proto ho předal četnictvu. Následně se dostal do rukou gestapa, které zatklo Annu Maruščákovou a o den později i autora dopisu Václava Říhu, jenž se snažil vyvoláním dojmu o své údajné odbojové činnosti na Maruščákovou nejprve zapůsobit a později s ní stejným způsobem mimomanželský poměr ukončit (byl ženatý a očekával narození dcery). Bohužel právě výslech Maruščákové a předchozí Říhovy výmysly zavedly gestapo na „lidickou stopu“. Maruščáková totiž vypověděla, že ji onen tajuplný Milan (ve skutečnosti Václav Říha) požádal, aby u rodiny Horákových v Lidicích vyřídila pozdrav od jejich syna Josefa. Gestapo následně na četnické stanici v Buštěhradu zjistilo, že z Lidic pocházejí Josef Horák a Josef Stříbrný, oba bývalí důstojníci, kteří jsou od prosince 1939 nezvěstní a s největší pravděpodobností jsou příslušníky čs. zahraniční armády na Západě. A protože na místě atentátu byli dva muži, kteří podle zbraní přišli z Velké Británie, dospělo gestapo k závěru, že muž, s nímž byla Maruščáková v kontaktu, je Horák a tím druhým Stříbrný. V noci z 3. na 4. června 1942 gestapo za asistence dvou oddílů německé ochranné policie Lidice obklíčilo a provedlo důkladné domovní prohlídky v celé obci. Zatklo rovněž příslušníky rodin Horákových a Stříbrných, které odvezli ke krutým výslechům do Prahy (všichni byli zavražděni 16. června 1942 na střelnici v Kobylisích). Přestože se bezprostředně poté ukázalo, že jde o falešnou stopu, rozhodla tato skutečnost o tragickém osudu Lidic. Přispělo k tomu jistě i to, že Heydrich zemřel právě nad ránem 4. června 1942, tedy v době, kdy ona pátrací akce v Lidicích vrcholila. Protože se až do protektorova pompézního berlínského pohřbu nepodařilo Josefa Gabčíka a Jana Kubiše vypátrat, byla nařízena akce proti Lidicím. Ta měla Čechům předvést, co je čeká, pokud atentátníky nevydají. V noci z 9. na 10. června 1942 byla obec obklíčena, všichni muži starší patnácti let zastřeleni, ženy odeslány na doživotí do koncentračního tábora a naprostá většina dětí 2. července 1942 zavražděna v plynových autech v Chelmnu nad Nerrem. Obec byla srovnána se zemí a její jméno vymazáno. Lidická tragédie si celkem vyžádala životy 340 obyvatel Lidic: 192 mužů, 60 žen a 88 dětí. Gestapo nezapomnělo ani na Annu Maruščákovou a Václava Říhu. Oby byli zastřeleni ranou do týla 24. října 1942 v koncentračním táboře Mauthausen. Jako nepohodlní svědci spáchaného zločinu nesměli přežít…