PhDr. Eduard Stehlík

„Šanghajská městská policie a její podíl na atentátu na Reinharda Heydricha“. Tak se jmenoval referát, s nímž jsem před několika lety vystoupil na jedné mezinárodní konferenci. Nutno říci, že někteří její účastníci se tehdy nedůvěřivě usmívali a jiní si pravděpodobně rovnou mysleli, že nejsem psychicky úplně vpořádku. O půl hodiny později změnili názor. Podíl této policejní složky (Shanghai Municipal Police – SMP), či přesněji řečeno dvou jejích bývalých důstojníků, na úspěšném provedení akce nebyl vůbec zanedbatelný. Když se totiž na počátku října 1941 zranil původní člen výsadku ANTHROPOID Karel Svoboda, kterého nahradil Jan Kubiš, bylo rozhodnuto, že partašutistům bude poskytnut doplňující výcvik, který měl oba muže lépe připravit na jejich extrémně nebezpečnou misi. Modifikovaný tým odjel 14. října 1941 do Skotska, kde se hlásil na STS (Special Training School) 21 Arisaig House. O tom, jak mimořádný význam již tehdy Britové operaci ANTHROPOID připisovali, svědčí výběr instruktorů, kteří zde dostali naše parašutisty na starost. Kapitáni Eric Anthony Sykes, řečený „Bill“ a John Tobin Bush, kteří se jim zde věnovali, patřili mezi nejlepší specialisty, které měla SOE (Special Operations Executive) v té době k dispozici. Zatímco Bush byl špičkovým odborníkem na práci s trhavinami, Sykes patřil k naprosté světové elitě ve střelbě z ručních palných zbraní, a to včetně střelby pudové. K těmto schopnostem se vypracoval dlouholetou praxí. Ve dvacátých a třicátých letech 20. století totiž působil právě u Šanghajské městské policie, a to jako specialista na ruční palné zbraně a instruktor střelby a pouličního boje. Šanghaj v té době byla jednou z nejnebezpečnějších metropolí světa. Pouliční přestřelky s drogovými gangy, únosy, přepadení i bankovní loupeže byly takřka na denním pořádku a policejní složky tak byly vlastně v neustálém boji. Není proto divu, že SOE přijala odborníka typu kapitána Sykese velice ráda do svých služeb. Pod vedením těchto dvou mužů prošli Josef Gabčík a Jan Kubiš intenzivním, šest dnů trvajícím výcvikem ve střelbě z nejrůznějších typů pěchotních zbraní: revolverů, pistolí Colt 38 Super, samopalu Sten, odstřelovací pušky i lehkého kulometu BREN. Cvičena byla jak střelba mířená, tak i pudová, a to ve všech možných polohách a situacích jak na pevné, tak i pohyblivé cíle. Součástí speciální přípravy byla rovněž práce s trhavinami a vrhání ručních granátů MILLS. O tom, že na své instruktory udělali mimořádný dojem, svědčí závěrečné hlášení, v němž jsou Gabčík s Kubišem označeni jako skvělá dvojice – „an excellent pair“. Po návratu ze Skotska našli oba parašutisté nakrátko nový domov na Station XVII Brickendonbury Manor v hrabství Hertford. Zde se setkali s další výjimečnou osobností SOE, kapitánem Williamem Ewartem Fairbairnem. Osudy tohoto muže se velice podobaly osudům Erica Anthony Sykese, s nímž byli ostatně dlouholetými přáteli a spolupracovníky. I on působil u Šanghajské městské policie v dobách její největší slávy a patřil též k vynikajícím střelcům. Kromě toho však byl zvláštní specializací kapitán Fairbairna boj muže proti muži, nebo-li, jak mu Britové „mírumilovně“ říkávali – sillent killing, tedy tiché zabíjení. V Šanghaji se intenzivně věnoval orientálním bojovým uměním a stal se pravděpodobně jedním z prvních bělochů, ne-li vůbec prvním, kdo získal mistrovský stupeň v jiu-jitsu. Vzhledem k tomu, že se Gabčíkovi s Kubišem kapitán Fairbairn věnoval jen jeden den, dá se předpokládat, že se jim snažil předat některé dovednosti ze sebeobrany a tichého zabíjení, které mohli využít jak při plnění svého úkolu, tak při úniku z místa útoku. O tom, že příprava obou parašutistů probíhala v ovzduší vzájemné důvěry a respektu svědčí i to, že Jan s Josefem po jednom z důstojníků SOE před odletem do akce vzkázali: „Vyřiďte Billovi Sykesovi mnoho pozdravů a řekněte mu, že se určitě trefíme.“ Nezklamali!