PhDr. Eduard Stehlík

Jednou z nejdůležitějších kapitol Pražského povstání byl boj o Rozhlas, jehož vysílání představovalo nenahraditelný informační zdroj nejen pro civilní obyvatelstvo, ale i pro nejrůznější povstalecká velitelství. Toho si byli velice dobře vědomi i Němci, a proto se ho opakovaně pokoušeli umlčet. Nejprve útokem jednotky SS, následně ostřelováním, a nakonec i bombardováním. Jistě proto nikoho nepřekvapí, že obránci Rozhlasu utrpěli těžké ztráty. V budově samotné a jejím bezprostředním okolí padlo na devadesát vlastenců, kteří jsou uvedeni na pamětní desce napravo od hlavního vchodu na Vinohradské 12. Protože jsou na ní jména seřazena abecedně, jen málokdo ví, že na jednom z úplně posledních míst (jako čtvrtý od konce) je uveden statečný velitel obrany Rozhlasu kapitán Jaroslav Záruba, který záchranu Rozhlasu zaplatil vlastním životem. Narodil se 26. dubna 1907 v Třeboni a po maturitě na tamním gymnáziu se rozhodl pro studium práv. To však neukončil a o dva roky později namísto toho zamířil do uniformy. V roce 1931 absolvoval Vojenskou akademii v Hranicích a následně působil u různých útvarů čs. armády. K srdci mu přirostla zejména služba u cyklistického praporu a u letectva (byl tzv. polním letounovým pozorovatelem). Po okupaci Československa sice Jaroslav Záruba zůstal na radu přátel v uniformě jako příslušník protektorátního Vládního vojska, avšak jako velký vlastenec a skaut se zároveň zapojil do protinacistického odboje. Jeho boj proti nenáviděným okupantům vyvrcholil právě v posledních dnech 2. světové války. Ihned po vypuknutí povstání, v sobotu 5. května 1945, byl vyslán na pomoc bojujícímu Rozhlasu. Zde převzal řízení jeho obrany a stal se jejím velitelem. Tento mimořádně důležitý a nesmírně náročný úkol úspěšně plnil až do 8. května 1945. Toho dne byl nedaleko rozhlasové budovy těžce raněn a utrpěným zraněním o dva dny později, tedy právě před jedenaosmdesáti lety, podlehl. K poslednímu odpočinku byl na přání maminky uložen v rodné Třeboni. Nedlouho po osvobození byl Jaroslav Záruba posmrtně povýšen do hodnosti majora pěchoty a vyznamenán Československým válečným křížem 1939. Jako celoživotní skaut obdržel za své odbojové zásluhy i Junácký kříž „Za vlast 1939-1945“. Ačkoliv jsou jeho zásluhy při obraně Rozhlasu a tím i na úspěchu povstání mimořádné, jeho jméno bývá zmiňováno jen zcela výjimečně. Bohužel...