PhDr. Eduard Stehlík

Lidé jsou ve válkách vystaveni neuvěřitelným hrůzám a sní o dni, kdy toto zlo konečně skončí. Častokrát jsem v této souvislosti myslel na ty, kdo přišli o život v jejích posledních minutách, či dokonce poté, co bylo podepsáno příměří a zbraně válčících stran měly navždy umlknout. Dobře si uvědomuji, že smrt ve válce je hrozná, ať k ní dojde kdykoliv, avšak smrt těch, kdo navždy odejdou na samém jejím konci, v sobě nese vyšší míru tragičnosti. Jedním z nich byl i brigádní generál Ing. Jaroslav Untermüller, který přišel o život v dopoledních hodinách 9. května 1945, tedy právě před jedenaosmdesáti lety. Narodil se 24. května 1889 v Praze a po složení maturity studoval v letech 1908-1913 na České technice v Praze. V době, kdy vypukla 1. světová válka, konal právě vojenskou prezenční službu v rakousko-uherské armádě, a tak byl ihned odeslán nejprve na srbské a poté ruské bojiště. Zde padl v srpnu 1915 do ruského zajetí. V něm se jako dobrovolník přihlásil do srbské armády a zúčastnil se krvavých bojů proti Němcům a Bulharům v Dobrudži. Na jaře 1917 přešel Jaroslav Untermüller do čs. legií a byl zařazen k 1. čs. střeleckému pluku, s nímž se zúčastnil památné bitvy u Zborova. Později velel technické četě obrněného vlaku „Orlík“ a nakonec se stal zástupcem přednosty technické služby Čs. vojska na Rusi. Do ČSR přijel v září 1920 a svou další kariéru v čs. armádě nerozlučně spojil s ženijním vojskem. V letech 1924-1926 byl velitelem Vojenské inženýrské koleje v Praze a před 2. světovou válkou zastával funkci velitele ženijního vojska VII. sboru v Banské Bystrici. Jako takový měl zcela zásadní podíl na vybudování našeho stálého opevnění na hranicích s Rakouskem a Maďarskem. Ihned po okupaci se Jaroslav Untermüller zapojil do odboje v řadách Obrany národa a v závěru války se podílel na přípravách k protiněmeckému povstání. Na rozdíl od mnoha jiných, kteří 9. května 1945 padli v okolí dejvické techniky, je jeho osud ještě tragičtější. O život totiž nepřišel nepřátelskou střelou. Kulka, která ho zabila, vyšla ze zbraně vojáka Rudé armády, který si pravděpodobně zaměnil jeho uniformu čs. generála, za uniformu německou. Možná i právě proto nebyla na místě jeho smrti v Sadové ulici čp. 532/6 (dnes Thákurova) v Praze 6 nikdy umístěna pamětní deska. A bohužel tam není dodnes. Vždy, když jdu kolem, zastavím se a zasalutuji, abych vzdal panu generálovi čest. Jako kdyby tam jeho pamětní deska byla...