PhDr. Eduard Stehlík

Hrdina Pražského povstání, který skončil na komunistické šibenici. Takový byl osud kapitána Jaromíra Nechanského, statečného velitele výsadku PLATINUM-PEWTER. Narodil se 4. prosince 1916 v Praze v rodině poštovního úředníka Vojtěcha Nechanského a jeho manželky Františky, rozené Tůmové. V letech 1927-1935 studoval na reálném gymnáziu v pražské Křemencově ulici, známé Křemencárně, kde také v červnu 1935 úspěšně odmaturoval. Během vojenské prezenční služby, kterou konal u dragounského pluku 1 v Terezíně, se Jaromír Nechanský rozhodl pro kariéru vojáka z povolání. V srpnu 1936 se proto stal frekventantem Vojenské akademie v Hranicích, z níž byl vyřazen o rok později jako poručík jezdectva a přidělen k dragounskému pluku 2 v Olomouci. Záhy však vyměnil opravdové koně za ty pancéřové a stal se příslušníkem pluku útočné vozby 1 v Milovicích, tedy tankistou. Po okupaci ČSR nacistickým wehrmachtem odešel Jaromír Nechanský za hranice, aby zde bojoval za svobodu zotročené vlasti. Zúčastnil se bojů s nacistickým wehrmachtem na západní frontě a po francouzské kapitulaci byl evakuován do Velké Británie, kde působil jako důstojník kulometné roty 1. čs. smíšené brigády. Jeho žádost, aby byl přemístěn od pěchoty k letectvu, byla k jeho velké nelibosti pro krátkozrakost zamítnuta. Přihlásil se tedy k plnění zvláštních úkolů ve vlasti. Prodělal speciální výcvik a v červnu 1942 parakurs na STS 51 (Special Training School) v Ringway u Manchesteru. Do okupované vlasti nakonec seskočil jako velitel čtyřčlenné paraskupiny PLATINUM-PEWTER v noci ze 16. na 17. února 1945. Úspěšně navázal spojení s odbojovou organizací Rada tří, pro kterou zajistil přijetí několika dodávek zbraní (celkem přes 14 tun zbraní a střeliva!) a poté se spolu se svým radiotelegrafistou Jaroslavem Klemešem přesunul do Prahy, kde se dali k dispozici České národní radě. On sám stanul v čele její vojenské komise a v květnu 1945 úzce spolupracoval s velitelstvím „Bartoš“ brigádního generála Karla Kutlvašra, které řídilo Pražské povstání. V jeho průběhu se zúčastnil jednání s představiteli německé armády o uzavření příměří a následné kapitulaci a sešel se i s příslušníky americké 3. armády. Působení jeho výsadku PLATINUM-PEWTER je tak možné hodnotit jako mimořádně úspěšné. Poválečné osudy Jaromíra Nechanského zpočátku nepříznivě ovlivnilo jeho působení v orgánech České národní rady. Sovětský svaz totiž v jeho případě, stejně jako u generála Karla Kutlvašra, požadoval jeho okamžité penzionování, protože údajně spolupodepsáním kapitulace německých jednotek v Praze umožnil, aby půl miliónu německých vojáků přešlo k Američanům, čímž z pohledu Sovětského svazu napomohl posílení vojenského potenciálu nepřítele! Proto byl společně s dalšími představiteli České národní rady prohlášen za nepřítele SSSR. Nakonec však mohl ve službě zůstat. V srpnu 1945 byl přemístěn k velitelské rotě 1. tankové brigády, odkud v září 1945 přešel k 22. tankové brigádě. Zde konal službu jako náčelník štábu až do dubna 1946, kdy byl přemístěn k pěšímu praporu 5 na Kladně. V mezidobí krátce působil jako instruktor výsadkového výcviku v Milovicích. Následně úspěšně vystudoval Vysokou školu válečnou v Praze, na níž se následně stal profesorem taktiky vyšších jednotek. Další osudy Jaromíra Nechanského tragicky ovlivnila změna režimu v ČSR po únoru 1948. V září 1949 byl zatčen a v dubnu 1950 společně s dalším účastníkem protinacistického odboje Veleslavem Wahlem odsouzen ve zmanipulovaném politickém procesu pro údajné vyzvědačství, velezradu a spolčení proti republice k trestu smrti. Oběšen byl 16. června 1950 v 5.38 ráno na dvoře pankrácké věznice v Praze. Jeho poslednímu přání, aby se mohl před smrtí rozloučit se svou milovanou manželkou Olgou, komunisti nevyhověli …