PhDr. Eduard Stehlík

Právě dnes uběhlo jen těžko uvěřitelných 18 let od chvíle, kdy v dalekém Afghánistánu padl Radim Vaculík, výborný kluk, kterému nikdo, kdo ho znal, neřekl jinak než „Váca“. Narodil se 8. dubna 1979 v Uherském Hradišti a po absolvování středního odborného učiliště zemědělského (obor opravář zemědělských strojů) nastoupil v roce 1997 jako řidič v Zemědělském obchodním družstvu v Hluku. V roce 1998 absolvoval základní vojenskou službu v Kroměříži a po návratu do civilního života pracoval jako řidič kamiónu a působil rovněž jako dobrovolný hasič. Na armádu však nezapomněl a v dubnu 2005 se do ní vrátil jako voják z povolání. I v ní působil jako řidič, a to u prostějovského 102. průzkumného praporu. Právě s kamarády od tohoto útvaru odjel v únoru 2008 jako příslušník 1. mobilního pozorovacího týmu bojových jednotek 1. kontingentu Armády České republiky do afghánského Lógaru, kde se podílel na ochraně civilních expertů tamního provinčního rekonstrukčního týmu. Tato mise se mu bohužel stala osudnou. Ve středu 30. dubna 2008 krátce před čtvrtou hodinou odpolední najelo vozidlo Humvee, které řídil, na improvizované výbušné zařízení. Následky mohutné exploze byly tragické. Velitel vozidla nadporučík Robert Chudý byl těžce raněn (přišel o ruku a nohu) a Radim utrpěným zraněním podlehl. Radime, nezapomínáme! Čest Tvé památce!