Ing. Jan Zahradil

Že americký prezident Trump na své sociální síti nasdílel a pochválil střet českého ministra zahraničí s americkou exministryní (a Trumpovou sokyní) je pro české PR v USA momentálně důležitější, než to, zda dáváme na obranu 2 nebo 3%. Ale hlavně se ukázalo, jak zoufale mimo je celý zdejší “liberální” proud opinion-makerů, influencerů, novinářů, intelektuálů, umělců a tzv. elit (resp. těch, kdo se za ně považují). Ti všichni, bez znalosti kontextu, bez sebemenšího vhledu do geopolitické situace ve světě, zato naplněni emocionálním odporem vůči nové vládě, se předháněli v tom, kdo Macinku silněji odsoudí. A všichni tím předvedli, jak hluboko vězí v iluzi “havlovské” či “hodnotové” politiky, v morálním kýči devadesátých let, ve fascinaci jmény minulosti (jako je značka Clinton), v nostalgii po tehdejším jednoduchém, přehledném, unipolárním světě. Jenže svět už dávno takový není a nejlépe to symbolizuje právě Trump. Naši “liberálové” to ale nevidí či spíše nechtějí vidět. Protestují proti realitě hysterickým pokřikem a hlukem na náměstích, kde se pateticky ovíjejí kolem prezidenta republiky, z něhož si vytvořili symbol opozice proti této vládě. Budiž jim to přáno. Česká zahraniční politika se jim ale nemůže a nesmí přizpůsobovat. Nebo se stane stejně irelevantní jako oni.