Mgr. Jan Grolich

Nejsou na to zvyklí. A pak dělají chyby… Chci s vámi sdílet pár postřehů z osobního souboje s mašinérií hnutí ANO z posledních dnů a týdnů. Na začátek se přiznám: fakt není příjemné, když na vás útočí premiér nebo ministryně financí, říkají o vás nesmysly a pořád o vás natáčejí nějaká videa. Měl jsem ale v zásadě dvě možnosti. Buď se z toho podělat, nebo ne. Nemám rád politiku, ve které si lidé jen nadávají, urážejí se a soutěží v tom, kdo vymyslí horší přezdívku nebo urážku pro toho druhého. Tak jsem to vzal po svém. Prostě si z toho dělám srandu. A zdá se, že na tenhle způsob reakce nejsou v ANO úplně zvyklí a vůbec na to neumí reagovat. Stejně jako nejsou zvyklí na to, že jim někdo připomíná obří státní dluh způsobem, který se dostane i k jejich voličům. Jako jsme to udělali s vyvoláním hlasování o nedůvěře vládě a kampaní TOHLE JSME PŘECE NECHTĚLI. A pak přišla středa a podcast Sorry jako. Moc se mi to nechce komentovat. Mně osobně ten humor připadá dost upatlaný. Jestli to někomu přijde vtipné, je to jeho věc. Zajímavější je ale to, co následovalo. Ve středu ráno viděla Marie Jílková video veřejně na sítích ANO. Některé jeho části zveřejnila, protože jí způsob, jakým se tam premiér a ministr vyjadřovali, přišel přes čáru. A potom to video přestalo být během dne dostupné. To bych samo o sobě nijak dramaticky neřešil. Každý někdy něco zveřejní, pak si řekne, že to nebyl nejlepší nápad, a stáhne to. Stává se. Jenže ve čtvrtek se stejné video objevilo znovu. A současně začalo ANO tvrdit, že podcast byl poprvé zveřejněný až ve čtvrtek a k žádnému předchozímu stažení nedošlo. Premiér zase mluvil o tom, že někdo video ukradl a sestříhal. Což je prakticky zcela neproveditelné. Jak by se to mohlo stát? A právě tady tomu přestávám rozumět. Pokud existují lidé, kteří video ve středu veřejně viděli a stáhli si ho, proč tvrdit, že zveřejněné nebylo? Když každé Sorry jako vychází co čtrnáct dní, vždycky ve středu, proč nepřiznají, že udělali chybu a úplně zbytečně si vymýšlí? A pokud někdo zveřejnil výběr konkrétních pasáží, proč se hádat o tom, jestli byly „účelově sestříhané“ dělat ze všech oběť, když je teď celý podcast znovu veřejný a každý si může pustit původní kontext a udělat si vlastní názor? Právě tohle mi na celé věci přijde zajímavější než všechny řeči z podcastu… Ne samotný obsah. Ale způsob, jakým se potom vysvětluje něco, co si lidé mohou sami poměrně jednoduše ověřit. To fakt doufají, že to lidi neudělají, že si to nepustí? To mi přijde divné. Nevím, proč se to stalo. A nechci předstírat, že vím, co se komu honí hlavou. Ale poslední dny ukazují jednu věc: představitelé hnutí ANO se po dlouhých letech dostávají sami pod tlak. Protože jejich agresivní marketing založený na neustálých osobních útocích na konkurenci nedokáže reagovat na to, když si z toho děláme srandu a přitom upozorňujeme na jejich nesmyslná vyjádření, nesplněné sliby a lži. A tak dělají zbytečné chyby. A možná právě to teď sledujeme. Možná se něco láme…