Mgr. Eva Decroix

A je to tu. Návrat do Sněmovny. Letos jsem moc nespěchala, přiznám se. Spousta práce a setkání je totiž mimo zdi tohoto akvárka. Ale začínám justičně a výborově. Den jsem zahájila jako předsedkyně podvýboru pro rodinné právo a civilní proces. To mne baví! Možnost zúročit léta zkušeností i Vaše příběhy a strasti. Asi Vás nepřekvapí, že téma, které mne dlouhodobě trápí je opatrovnictví a zastupování nezletilých a zranitelných v soudním řízení. Tím tedy začneme. Můžeme mít totiž sebelepší zákony, ale pokud nakonec v soudním řízení ta slabší strana zůstane sama, bez podpory, tak nám je to vede ke smutným koncům. Nejsem zastánce plošné a tupé kritiky práce OSPODů, ale jsem přesvědčena, že jsme schopni ji systémově změnit a kvalitativně zlepšit. Ale nelze to dělat jen jako „sociální“ projekt, justice do toho musí být úzce zapojena. Témat je hodně - od včasné definice ohroženého dítěte, po zastupování dítěte, po soudní dohled a zapojení odborníků. Vím, zní to složitě a odborně. Ale přesto je to jediná cesta. Líbivé populistické kroky - jednou o zvyšování trestných sazeb na kdeco a kdekoho a podruhé vymýšlení nových úřadů - nepomáhá. Nepomáhá v terénu v každodenní práci, nepomáhá prevenci a včasnému zásahu. Nevadí, nevzdám to. Odpoledne mne čeká ještě bolavější jednání. Nikdy jsem se nesmířila s plošným trestem bez možnosti zohlednění nápravy nebo individuální situace v oblasti dětského certifikátu. Je to diskuze, která vyvolává ohromnou vlnu emocí. Strach o naše děti je vždy pádným argumentem, ale nesmí být takovým argumentem, abychom do jedno pytle hodili všechny a nafurt. Prostě chci jen pravidelný přezkum a lidskost i ve vztahu k těm, kteří hranu zákona někdy překročili. Možná tu bitvu nevyhraju, ale čestně ji svedu, protože je spravedlivá. Vy se mějte krásně a užívejte krásné zářijové dny.