Mgr. Eva Decroix

Více než deset let stará fotka z mé advokátní kanceláře. Od té doby kancelář změnila design, já se stala poslankyní a dokonce ministryní. Kdybyste to tenkrát tý holce na fotce řekli, moc by se smála. Nikdy to neplánovala. Žila bojem proti nespravedlnosti. Prožívala lidské příběhy, které na ni skákaly ze spisu. Hledala cestu, jak k nim zůstat citlivá a současně si je nedávat pod kůži. Nyní je trošku móda vytahovat lidské příběhy do novin a z kazuistiky dělat téma. Nesouhlasím s tím, ty soudní a justiční příběhy mají milion a jeden odstínů. Obtížné dávat do jedné šablony. Když neznáte celý příběh, vytrhnete kousek a tím se srdnatě chlubíte či se nad ním dojímáte, je to fraška. Tenkrát mně vadily systémové chyby v systému. Pomalost řízení, zbytečné úkony, neosobní přístup, procesní nedokonalosti. Ty mne hnaly do politiky. Chtěla jsem měnit systém. Abych příště zase znovu nemusela říkat klientům za tím stolem, že to je blbě, ale to je zákon. Něco z toho se mi povedlo, moc toho mám ještě na papíře. Ale víte co se stalo? Začaly mi chybět ty příběhy, lidi, spisy. Bojovat se systémem je jedna věc. Svítí u toho kamery, píší se o tom novinové články. Druhá věc je ale ve stínu stát někomu po boku, když Vás ten někdo potřebuje. To mi chybí. Takže od jednotlivých příběhů k systému a nazpět k jednotlivým příběhům. Nazpět k Vám! Politiky nenechávám, ale její občasná tupost a bezbřehá vyprázdněnost mne vede k vnitřnímu nutkání pokusit se být užitečná jinde. Na menším písečku. Potichu. Pevně. Obnovila jsem advokacii. A první případy, které mám za sebou, mne utvrzují v tom, že to bylo správné rozhodnutí. Kombinace nadhledu, který mi politika dala a empatie, kterou vyžaduje advokacie, mne naplňuje a dává vše potřebné pro to být dobrou advokátkou a zapsanou mediátorkou. Jsem tu pro vás! Jako politička i jako advokátka a mediátorka. Hlavně jako Eva!