Mgr. Eva Decroix

Den matek! Den, kdy se náhle z matek stanou světice, obětující, nápomocné. Všechny máme svatozář, protože - matka. Sítě narvané proslovy o mateřství, laskavosti, předaném bohatství. Letos ještě čekám povídačky o porodnosti … málo nebo málo výkonných matek asi. Tak jen tak mimochodem, já su taky máma, ale fakt nemám pocit, že si něco z těchto chvalozpěvů zasloužím. Jsem příjemce daru, ne obdarovaný. To děti mne naučily, jak nádherný je život. A udělaly ze mne lepšího člověka. Ale taky děti musely snést všechny moje chyby, přešlapy a omyly. Být mámou (a tátou) není žádný zhora dané posvěcení k lepšímu já. A upřímně, krom té lásky, kterou denně dáváme a mnozí dusíme své děti, přiznejme si otevřeně, že se na našich dětech denně dopouštíme děsných věcí, tím jak na ně přenášíme naše strachy, ambice, špatné vzorce chování. Nechci být oslavována za to, že jsem máma. Stát se mámou není těžký. Být dobrou mámou už sakra jo. A jsou i mámy vyloženě zlé, co pod rouškou mateřství nebo i bez jakékoliv roušky - ubližují. Vědomě či nevědomě. Nechci je soudit. Být dobrou mámou nejde bez vztahu. Nejen hluboce láskyplného, ale také kritického a sebekritického. Nejde to bez otevřenosti ve vztahu a respektu. Den matek má být připomenutím tohoto vztahu. Ne mateřství, ne matky. Vztahu založeného na nejvíc čisté lásce a vzájemné potřebě. Vzájemné! A cokoliv je o vztahu, má blbou tendenci k tomu se komplikovat a přinášet složité situace. Tak to neredukujme, nebo ztratíme podstatu toho bohatství a krásy … ty jsou ve vývoji, bolestných přerodech, chvilkách mlčení a pochopení, přešlapech, vracení se, upřímnosti a potřebě být spolu i přes to všechno. Jestli bych si dnes na někoho vzpomněla, tak jsou to mámy a příběhy, ve kterých se všechno podělalo, ale mateřství zůstalo. Matky, které z důvodů více či vůbec zaviněných přišly o své děti či vztah k nim. Těžký. Být matkou bez dětí musí být předvojem pekla. A děje se to. Jsou mezi námi. Složité životní příběhy o neschopnosti těch či oněch odpustit, o válkách rodičů, závislostech, manipulaci, únosech dětí. Ale také příběhy matek, kterým děti zmizely do světa nemoci, kam ony nemohou. Nebo těch, kterým děti odešly z tohoto světa dřív než ony. To je taky mateřství. Den matek je jak Vánoce. Všichni ukazujeme tu vysněnou část, nezapomínejme na tu složitější. Ta je taky součástí příběhu. Neskákejme dnes na vlnu tupého patetismu o mateřství. My, mámy, jsme všechny jen obyčejný ženský. Každá z nás si může dnes sáhnout do svědomí, jestli by v tom vztahu k dětem nemohla něco zlepšit a my dospělé děti bychom se mohly dnes zamyslet, jak lépe vidět mámu jako ženu a člověka se svými potřebami a sny. Velké díky děti moje!!!!! Za všechno!!!!!!!! Nejvíc ❤️