Mgr. Eva Decroix

Konečně! Neříkejte, že to tak nemáte. Dny, kdy prostě jen chcete nechat upadnout tělo a být? Přiznám, že od soboty jsem poprvé doma večer před desátou. Pořád něco - televize, sněmovna, recepce, výjezd. Nestěžuji si. Má to tak mnoho z nás. Chybí čas, občas síla, přetrvává pocit viny, že člověk pořád nestíhá a místo work life balance je to nekonečné balancování na hraně udržitelnosti. Mne ale chybí jen čas. Ale mám kolem sebe spoustu rodičů malých dětí, co sotva lezou únavou a mlátí se mezi pocitem viny, protože by chtěli pro děti lepší bydlení, ale zas nemůžou být pořád v práci, aby stihli děti. Těžký dilema. Levně bydlet je prostě sen! Ale ode dneška svítá na lepší časy! Díky bohu máme ministerstvo pro místní rozvoj a hlavně ministryni. Navržené řešení je efektivní a prosté. Navrhuje se, aby každý, kdo chce bydlet levně v obecním, měl právo udělat za veřejné peníze srdceryvnou tiskovku. Pojďme se vykašlat na zákony a pravidla a podporu těch nejzranitelnějších. Pojďme koupit kapesníky. A udělat hlasování jak v superstar. Kdo rozbrečí národ, má bejvák za kačku. Hele sorry, já fakt díky advokacii a příběhům mých klientů - obyčejných lidí - vím, že život není peříčko. Ale celkem zodpovědně mohu říct, že za 4500 nebo 9000 kč měsíčně by chtěl bydlet každý druhý z nich. Kdybyste jim k tomu dali ministerský plat a placené ubytování v místě práce, můžeme zrušit sportku. Nějak jsem myslela, že recept “bude líp” bude platit víc na lidi než členy vlády, a řešení o dostupném bydlení nebude tak moc personifikované. Sorry jako!