Ing. Marian Jurečka

Co dnes ve sněmovně protlačila dál vládní koalice pokud jde o rozpočtovou odpovědnost? Přeložím to na příkladu rodiny a živnostníka. Rodina si řekne: „Musíme hospodařit odpovědně, ať se nepředlužíme.“ To zní dobře. Jenže pak si do vlastních pravidel doplní: – hypotéka se bude posuzovat volněji, – auto se bude brát jako strategická potřeba, – rekonstrukce domu jako mimořádná výjimka, – některé půjčky povedeme bokem mimo hlavní účet, – a když nám rozpočet přestane vycházet, během roku si pravidla ještě upravíme. Na papíře ta rodina pořád tvrdí, že hospodaří odpovědně. Ve skutečnosti jen rozvolnila vlastní brzdy. A teď živnostník. Řekne si: „Nechci se dostat do problémů, musím držet dluh pod kontrolou.“ Ale pak dodá: – dodávka se do limitu nebude počítat úplně stejně, – půjčka na dílnu je výjimka, – provozní úvěr povedu zvlášť, – když se mi nebude hodit výsledek hospodaření, změním si v průběhu roku metodiku, jak to počítám. Je jeho podnik zdravější? Není. Jen si přepsal pravidla tak, aby vypadal zdravěji. A přesně tohle se dnes stalo ve sněmovně ve 2. čtení: rozpočtová pravidla budou složitější, výjimek bude víc, velké výdaje se budou posuzovat volněji, část závazků poběží bokem, a místo skutečné disciplíny dostaneme hlavně lepší účetní a slovní vysvětlení. Dluh ale nezmizí jen proto, že ho přepíšete do jiné kolonky. Stejně ho někdo zaplatí. Proto říkám jasně: stát nemá dlouhodobě žít na dluh. Má hospodařit jako odpovědná rodina a poctivý živnostník: nekrýt běžný provoz půjčkami, nepřenášet účet na děti a půjčovat si jen tehdy, když je to opravdu nutné a dává to dlouhodobý smysl.