Mgr. Martin Kupka

Strážnice promluvila. A byla úplně střízlivá. Včera dostal ministr kultury Oto Klempíř něco, co se v politice nedá koupit ani nařídit - odpověď lidí. Pískot. Bučení. Jedna z nejkrásnějších přehlídek naší lidové kultury mu naprosto jasně vzkázala, co si o jeho působení myslí. A jak reagoval pan ministr? Že prý za to může „alkohol a vedro". Že prostředí bylo „nepřátelské". Že si lidé udělali názor „z médií". Ne, pane ministře. Lidé ve Strážnici si názor udělali z vašeho působení ve funkci a z vašich nabubřelých vyjádření. Tady se totiž neopil dav. Tady se mocí opíjejí Motoristé. Oto Klempíř a celí Motoristé se chovají jako opilí milionáři - rozdávají, hrozí a urážejí, a přitom jim nepatří ani koruna z toho, čím mávají. Ty peníze jsou lidí. A pak přišla ta nejvíc odhalující věta. Klempíř na adresu institucí, které jeho ministerstvo financuje, pronesl: „Koho chleba jíš, toho píseň zpívej." Tedy ať drží basu a tleskají. To není kultura. To je výhrůžka. Ministr kultury, který veřejné peníze chápe jako vodítko nebo páku a potlesk si chce vynutit přidělováním dotací, je přesně to, čeho se má v demokracii každý bát. A že nejde o ojedinělý exces? Posuďte sami. Ministr pro sport Boris Šťastný „dal ke zvážení" tohle elegantní řešení: „Zrušit dotace, nechat tržní vstupné a nechodit tam." Tož tak. Lidi se jim nelíbí, tak jim seberou peníze a urazí se. Klasická logika opilého milionáře: když mi číšník nenalije podle mého gusta, koupím si celou hospodu a vyhodím i hosty. Bertolt Brecht to kdysi shrnul přesně: když se vládě znelíbí lid, bylo by prý nejjednodušší lid rozpustit a zvolit si nový. Tož máš recht, Oto. No, hrozní jsou. Všechny bys je měl vyměnit - ty ve Strážnici i všude jinde! Jenže takhle to v naší zemi nefunguje. Folklor, kultura ani Strážnice nepatří žádnému ministrovi. Patří lidem. A ti včera mluvili úplně srozumitelně - a úplně střízlivě.