← Marian Bojko

Zavede to Babišova vláda?👇👇👇 Digitální infantilizace společnosti aneb jak se „ochrana dětí“ stává zbraní proti anonymitě! Francie jako testovací laboratoř a Babiš jako poslušný replikátor? Je pro zákaz sociálních sítí všem dětem do 15 let i v ČR, podle francouzského modelu! Jenže, aby se dalo zjistit, kdo je dítě, musí se kvůli tomu kontrolovat identity i těch, kdo nejsou dětmi! Hlava 22! PŘEVZATO Z AERONET: https://aeronet.news/digitalni-infantilizace-spolecnosti-aneb-jak-se-ochrana-deti-stava-zbrani-proti-anonymite-francie-jako-testovaci-laborator-a-babis-jako-poslusny-replikator-je-pro-zakaz-socialnich/ Francie, která se ráda prezentuje jako bašta svobody a lidských práv, spustila legislativní experiment, který rozbíjí samotný základ svobodného internetu. Pod vlajkou „ochrany dětí“ přijímá zákon, jenž zakazuje používání sociálních sítí osobám mladším 15 let. Na billboardu to vypadá hezky, ve skutečnosti jde o brutální zásah do soukromí všech – dětí i dospělých. Aby totiž stát a platformy mohly děti z online prostoru „odfiltrovat“, musí vědět, kdo je dítě a kdo ne. A věk bez identity ověřit nejde. Tečka. Francouzští politici to ani nijak zvlášť neskrývají. Prezident Emmanuel Macron teatrálně prohlašuje, že „mozky našich dětí nejsou na prodej“ a že je nutné „rázně regulovat vliv sociálních sítí na mladistvé“. Premiér Andrej Babiš nadšeně v neděli na FB videocastu říká [1], že je „pro zákaz sociálních sítí pro děti do 15 let po vzoru Francie“, a vicepremiér Karel Havlíček mluví o tom, že vláda „vážně zvažuje předložení návrhu“. Ani jeden z nich ovšem nahlas neřekne klíčovou věc: že prosazují rejžák, který smaže anonymitu na internetu pro úplně všechny, nejen pro děti. Francouzský zákon: záminka jsou děti, cíl je identita Mechanika francouzského zákona je jednoduchá a nebezpečná. Osoby mladší 15 let nesmí používat sociální sítě. Tečka. Žádné „doporučujeme“, žádné „zvažujeme“, ale tvrdý zákaz. Sociální platformy mají povinnost aktivně zabránit tomu, aby se k nim nezletilí dostali, jinak riskují sankce a zásahy regulátora. Aby to mohly udělat, musí mít mechanismus, který u každého uživatele ověří věk. U každého, tedy nejen u dětí protože tady nastupuje do akce legendární Hlava 22. Je třeba kontrolovat děti. Ale aby se dalo prokázat, že někdo není dítě, musí prokázat identitou všichni, nejen děti. Prostě nádherný příklad Hlavy 22. Francouzský regulatorní úřad pro audiovizuální a digitální komunikaci ARCOM k tomu otevřeně připouští, že bez spolehlivé identifikace uživatele nelze věk zjistit ani vymáhat. Jinými slovy – žádná kouzla, žádné „čisté“ technické řešení, které by nezabíralo do soukromí. Buď je člověk identifikovaný a je znám jeho věk, nebo je anonymní a stát netuší, kolik mu je. A přesně to druhé se má stát nepřípustným. Přidejme si k tomu prohlášení typu „platformy musejí převzít odpovědnost“ a „uživatelé musejí být jednoznačně identifikovatelní“, a je dokonáno. Zaklínadlo „bezpečí dětí“ se stává univerzálním klíčem, kterým politici otevírají dveře k totální digitalizaci a kontrolní identifikaci celé populace. Ověření věku = ověření identity. Neexistuje žádná „jemnější“ varianta Jádro problému je brutálně jednoduché. Věk není izolovaný údaj plovoucí ve vzduchu. Věk je přímo odvozený z totožnosti – z data narození připsaného ke konkrétnímu člověku. Když chce stát nebo platforma vědět, jestli ti je 14 nebo 40, musí zjistit, kdo jsi. Bez toho se dostává jen k nicneříkajícímu „nicku“ a profilu bez právní váhy. Ministr pro digitální záležitosti ve Francii otevřeně připouští, že technologické řešení věkové kontroly „vždy nějakým způsobem pracuje s identitou uživatele“. Přesně to je bod, ve kterém se marketingová pohádka o „neškodném ověřování věku“ láme. Jakmile stát donutí platformy zjistit věk, nutí je tím zároveň překročit hranici do identifikační sféry. Věkové filtry bez identifikace prostě neexistují. Všechny finty typu „ověření tváře pomocí umělé inteligence“ nebo „nezávislé věkové certifikáty“ jsou jen jiný kabát téhož. Buď existuje nějaká databáze, která spáruje obličej, bankovní kartu, doklad nebo digitální identitu s konkrétním člověkem, nebo systém vůbec nic nevymůže. A protože cílem je vymahatelnost, ne svoboda, směr je jasný – identita, identita, identita.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici