← Ing. Vojtěch Munzar

Před 259 lety se narodil francouzský ekonom Jean Baptiste Say (5. ledna 1767 - 15. listopadu 1832). Say je jedním z představitelů klasické politické ekonomie a jeho nejznámějším přínosem je analýza vztahu mezi celkovou poptávkou a celkovou nabídkou, tzv. Sayův zákon trhů. Asi všichni známe populární písničku Xindla X a Olgy Lounové Láska v housce, ve které se, mimo jiné, zpívá: „Vždyť víš co chci - Já vím, ale nabídka určuje poptávku…“. Ne každý už ale tuší, že tento zdánlivě nevinný rým je vlastně jedním z principů klasické ekonomie, oním Sayovým zákonem trhů. J. B. Say byl původní profesí obchodník, jeho názor na vztah mezi celkovou poptávkou a nabídkou byl proto ovlivněn právě touto zkušeností. Bohatství společnosti je podle něj tvořeno nejen pomocí výrobního faktoru práce, ale také pomocí půdy a kapitálu. V roce 1803 vyšlo jeho významné dílo Pojednání o politické ekonomii. I pod vlivem politických a ekonomických změn, které v průběhu jeho života probíhaly v revoluční, napoleonské i porevoluční Francii, varoval Say před rozhazovačnou politikou státu a před selháním, které francouzské ekonomice hrozilo, když se snažila vylučovat anglické zboží z trhu a prováděla silná protekcionistická opatření. Say vystupoval proti zastáncům hospodářského protekcionismu, kteří tvrdili, že dovoz zboží snižuje domácí poptávku. Na počátku Sayova zákona trhů tak stály diskuze o svobodě obchodu a vlivu zahraničního obchodu na poptávku na domácím trhu. Tehdejší odpůrci volného obchodu totiž tvrdili, že dovoz zboží snižuje celkovou poptávku na domácím trhu a dochází tak ke snižování prosperity v dané zemi. Sayovi se ale podařilo dokázat, že hlavní a určující silou v ekonomice není poptávka, ale je to nabídka, čili že poptávka není zdrojem nabídky, ale naopak nabídka je zdrojem poptávky. Jinými slovy: Když někdo vyrobí a prodává nějaký výrobek, tak se zároveň stává kupujícím, který získává příjem na nové útraty. A aby někdo něco koupil, musí nejprve něco vyrobit a prodat. Say také například tvrdil, že peníze v ekonomice, které nebudou vynaloženy na spotřebu, budou vydány na úspory. A úspory se na kapitálovém trhu přeměňují na investice, které jsou složkou agregátní poptávky. Ve svých úvahách se zabýval celkovou, jak ekonomové říkají, agregátní nabídkou a agregátní poptávkou v ekonomice. I když některé z jeho teorií byly v průběhu vývoje ekonomické vědy později jinými ekonomy zpochybňovány, svým dílem významně přispěl k formulaci makroekonomie.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici