← Ing. Vojtěch Munzar

Ticho, které bolí. Nejvíce mi každý rok sevře srdce vzpomínka v tělocvičně kladenského gymnázia, u kterého dnes probíhá jeden z pietních aktů k vypálení Lidic. Právě tady spolu lidické maminky a jejich děti strávily své poslední chvíle. Právě tady jim byly děti odebrány. Z těch dětí jich bylo 82 následně zabito německými okupanty. Vrátilo se jich jen 17. Je smutné sledovat, jak přeživší a jejich rodiny pokládají květiny na chladnou podlahu – přesně na ta místa, kde maminky naposledy objímali své děti a děti své maminky. Čas plyne. Ale bolest zůstává. Pan Pavel Hořešovský tehdy přišel o mámu ve chvíli, kdy mu bylo pouhých 15 dní. A dnes, po 83 letech, znovu stojí na tom samém místě. Tahle vzpomínka není jen o minulosti. Je varováním. Co všechno se může stát, když společností projde ideologie postavená na nenávisti. Každý rok si tu znovu říkám, že musíme chránit naše bezpečí. Bezpečí našich dětí i všech dalších generací. Nikdy nezapomeneme. #Lidice #10cerven1942 #nezapomenemeKopírovat text

Screenshot není k dispozici