← Ing. Vojtěch Munzar

„Každý zákon, který má někoho chránit, nakonec někoho poškodí.“ Na tato slova Jaroslava Kubery jsem si vzpomněl při nedávném jednání Poslanecké sněmovny. Nepodporuji legislativní aktivismus a nejsem příznivcem zákonů a regulací, jejichž cílem je „vychovávat“ občany a nahrazovat jejich vlastní odpovědnost. Žádný zákon ani restrikce nemohou nahradit osobní přístup k životu a vědomí důsledků vlastních rozhodnutí. O co konkrétně jde? Skupina kolegů navrhla zákaz prodeje energetických nápojů dětem a mladistvým. Podle návrhu by dokonce hrozila pokuta až 150 tisíc korun i rodičům, pokud takový nápoj svému dítěti dají. Nejen že jsem k tomuto opatření skeptický z principu, ale pochybuji i o jeho efektivitě. Dá se obejít — například úpravou obsahu kofeinu v nápoji nebo jeho nákupem přes starší kamarády. Data ze zahraničí navíc ukazují, že i tam, kde byl podobný zákaz zaveden, děti tyto nápoje nadále konzumují. A jak známo, zakázané ovoce chutná nejvíce. Klíč leží jinde — v osvětě, v rodině, ve výchově. Tam je skutečná odpovědnost za to, co děti konzumují. Ne v zákonném zákazu. Problémem dnešní doby není pouze kofein, ale i nadměrná konzumace cukru, zpracovaných potravin či nezdravého životního stylu obecně. Pokud bychom měli být důslední, museli bychom postupně zakázat téměř vše – od limonád po fast food. Tudy cesta nevede. Tento zákaz je příkladem opatření, které může být záminkou pro další posilování státního paternalismu – tedy situace, kdy stát rozhoduje místo rodičů, co je pro jejich děti nejlepší. Namísto důvěry v rodinu přichází regulace, namísto dialogu sankce. Měli bychom být velmi opatrní, abychom v dobré víře o ochranu zdraví nepřekročili hranici, za níž stát přebírá roli rodiče a nadměrně omezuje svobodu jednotlivce. Protože právě zde je namístě otázka: kam až chceme zajít? Co budeme zakazovat příště?Kopírovat text

Screenshot není k dispozici