← Ing. Vojtěch Munzar

Historické okénko Dnes si připomínáme smutné výročí popravy generálmajora René Černého (26. července 1914 - 23. května 1950), zástupce velitele tankové roty Čs. obrněné tankové brigády u Dunkerque. Rodáka z Kvíčku ve Slaném, kterého popravil komunistický režim v roce 1950 na základě vykonstruovaného soudního procesu. René Černý (1914–1950) dosáhl v roce 1938 hodnosti poručíka československé armády. Po okupaci se zapojil do činnosti odbojové skupiny Obrana národa. Na podzim 1939 uprchl do Velké Británie, kde působil v různých pozicích. Byl přidělen k tzv. předzvědnému oddílu. Ve výcvikovém listě z britské Special Training School (STS) z léta 1942 o něm napsali: „Charakter: pevný, ustálený, inteligentní, kamarádský, přísný, velmi dobré mravní a morální hodnoty, […] velmi dobrý velitel malých parajednotek, rychlý v rozhodování, pružný, vynalézavý.“ V říjnu 1944 bojoval u Dunkerque a prodělal celé polní tažení. Za statečnost byl vyznamenán mnoha československými i britskými řády a povýšen na štábního kapitána. Po skončení války pokračoval ve vojenském vzdělání na Vysoké škole vojenské v Praze, kde po absolvování působil jako profesor a kde se stal jednou z prvních obětí politických čistek bezprostředně po únoru 1948. Další očekávané perzekuci se Černý rozhodl předejít odchodem na Západ, který byl však prozrazen a za který byl zatčen. Byl uvězněn v Plzni na Borech, kde byl účelově vtažen do vykonstruovaného procesu, který měl dokázat "spolčení" politických vězňů a dozorců věznice. Tehdejší krajský výbor KSČ doporučil, aby byl nejen přijat rozsudek smrti, ale i vykonán. Stalo se tak 23. května 1950. Po roce 1990 byl René Černý plně rehabilitován a byl mu udělen titul generálmajora in memoriam. V dopise na rozloučenou Černý napsal svému bratrovi: „Vzpomínám na rodiče, věřím, věřím v Boha a jeho spravedlnost. Umírám […] bez viny a prosím vás, vzpomeňte v budoucnosti na mne.“ Čest jeho památce ! (Foto: archiv VHÚ)Kopírovat text

Screenshot není k dispozici