← Ing. Vojtěch Munzar

Historické okénko 80 let od úmrtí Josefa Šnejdárka, velitele československých vojsk v bojích o Těšínsko. ------------ Náš mladý stát musel čelit několika územním sporům, které dokonce přerostly do válečných akcí. Jedna z nich byla v roce 1919 sedmidenní válka s Polskem o Těšínsko. Velitelem československých vojsk se stal Josef Šnejdárek. Poté bránil mladou republiku proti vpádu maďarských bolševiků. Právě dnes si připomínáme výročí jeho úmrtí v exilu (13.5.1945). Josef Šnejdárek (*2.dubna 1875) byl voják každým coulem. Po absolvování kadetní školy vstoupil do rakousko-uherské armády, kde rychle dosáhl hodnosti poručíka. V roce 1899, po předchozím opuštění monarchistické armády na vlastní žádost, vstoupil do francouzské Cizinecké legie, v jejíchž řadách se zúčastnil bojů v severní Africe. Za 1. světové války se zúčastnil vytváření čs. legií ve Francii a byl vojenským poradcem Dr. Milana Rastislava Štefánika. Když válka končila, měl na kontě 18 polních tažení a Řád čestné legie. V hodnosti majora na konci roku 1918 zorganizoval návrat čs. střeleckého pluku z Itálie, se kterým se vrátil do vlasti (formálně byl člen francouzské armády až do roku 1927). Patnáctého ledna 1919 byl jmenován velitelem vojenského inspektorátu v Moravské Ostravě, a již o den později jej k sobě povolal ministr národní obrany Václav Klofáč. Informoval jej, že Poláci zabírají Těšínsko, ostravsko-karvinskou důlní pánev a blíží se k Moravské Ostravě. Dvacátého prvního ledna, po neúspěšném vyjednávání s Poláky, zahájil bojové akce a během krátké doby donutil polské oddíly Těšínsko vyklidit. Versailleská konference brzy poté značnou část sporného území Polsku vrátila. Na samém konci května 1919 ohrožovaly střední Slovensko oddíly maďarských bolševiků. Plukovník Šnejdárek dostal za úkol převzít velení čs. 2. pěší divize a zastavit maďarský nápor. Zvítězil v bitvě o Zvolen a jeho vojska obsadila část Uher. Na konci roku 1919 se stal vojenským velitelem Prahy, a T.G.Masaryk mu předal čs. válečný kříž. Jeho kariéra v čs. vojsku stoupala, v roce 1930 byl jmenován armádním generálem a posléze se ujal velení v Bratislavě. Ve svých 60 letech odešel do výslužby. Těžce jej zasáhl pomnichovský vývoj a rozdělení republiky. Nikdy se nesmířil s kapitulací Československa, vždy nekompromisně hájil názor, že vláda byla povinna postavit se Německu na odpor. Odešel do Francie a po porážce Francie se uchýlil do Maroka, kde těsně po osvobození vlasti umírá.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici