← Marian Bojko

PŘEVZATO A SOUHLASÍM: 🇨🇿 Jako občanka České republiky mám právo nejen volit, ale i vyjádřit názor na to, jak se v této zemi nakládá s demokracií, právem a ústavou. Nejde mi o emoce ani stranictví. Nejde mi o ideologii. Jde mi o principy, na kterých stojí právní stát. A právě proto považuji za nutné se ptát, jak je možné, že člověk, který nesplňuje žádnou právní překážku, je „předem“ odstraněn z veřejné funkce. 🇨🇿 OBČANSKÝ NÁZOR – bez emocí, bez nálepek, jen k zamyšlení Někdy se v politice ztrácí to nejdůležitější — člověk. Je snadné někoho označit, nálepkovat nebo odmítnout, aniž by kdokoliv předložil jasný důvod nebo důkaz. A právě to se teď děje panu Turkovi. A teď stranou politiky — zajímá mě jediná věc: Co je vlastně jeho vina? Pan Turek: ✔ není trestně stíhán ✔ není odsouzen ✔ nemá zákaz výkonu funkce ✔ nevznikla žádná právní překážka Přesto „nesmí“ být jmenován ministrem. Tak si říkám: rozhoduje se podle zákona, nebo podle pocitu? A teď fakta, která téměř nezazněla: Pan Turek je: • vysokoškolsky vzdělaný • jazykově vybavený • kultivovaný ve vystupování • bývalý europoslanec • má zkušenosti s evropskou legislativou • umí komunikovat se zahraničními partnery • rozumí energetice a průmyslu To nejsou názory. To jsou kompetence. V normálních zemích výhoda — u nás problém. A teď ta nejnepříjemnější část: V této zemi jsme za posledních 15 letech viděli desítky a stovky kauz. Viděli jsme ministry ve střetu zájmů, kmotry, radní v dotačních hrách, (kauza dozimetr), (banky), (kampeličky), (bitcoinová schémata)… A přesto u žádného z těchto lidí neproběhl tak silný mediální hon a takové „předsoudní odsouzení“, jako dnes u jednoho konkrétního kandidáta. Nejde o morálku. Nejde o čistotu. Jde o politiku. O to, kdo se nehodí — a proč. Jenže demokracie nestojí na tom, kdo se hodí. Demokracie stojí na pravidlech. A ta pravidla tu jsou proto, abychom si jednoho dne nezvykli, že stačí jen ukázat prstem. A to nejhorší je, že už to ani není o panu Turkovi. To je precedens. Dnes je to jeden člověk. Zítra to může být kdokoliv, kdo zrovna vadí. A teď k ústavě: Ústava říká jasně: • občané volí • premiér navrhuje ministry • prezident je jmenuje Ne podle sympatií, narativů nebo mediálních etiket, ale podle výsledku voleb a zákona. Prezident není druhý premiér. Není arbitr pocitů ani mediální morálky. Má strážit ústavní rámec — ne ho ohýbat. Jako občanka této země doufám, že tu stále platí presumpce neviny, právní řád a Ústava. A že se ministři vybírají podle kompetencí a zákona, ne podle pověsti. Nikomu svůj názor nenutím. Jen se ptám a přemýšlím. A to by v demokracii nemělo být problémem. Všichni chceme žít v klidu a míru, pracovat, vytvářet hodnoty a zajistit budoucnost pro naše děti. To jde jen tam, kde platí právo — ne pověst. — J. BergmanováKopírovat text

Screenshot není k dispozici