← Rostislav Šťastný

Zima sotva začne a opakuje se stejný rituál. Zásoby plynu se přepočítávají na dny, grafy se sledují po hodinách a země působí trochu jako řidič elektroauta, který každé ráno nervózně kontroluje dojezd a doufá, že dnes už to „nějak vyjde“. Letos 44 dní, loni jiné číslo, předloni jiná panika. Princip stejný. Místo klidné správy systému každoroční sledování indikátorů a spoléhání, že zima nebude moc studená a jaro přijde zase o něco dřív. Do toho se opakuje známá mantra: ruský plyn nechceme, diverzifikujeme. V pořádku. Jenže v praxi ty nové zdroje spíš ukapávají, než aby tekly, a systémové řešení se znovu odkládá. Nejde o hledání viníka ani o ideologii. Jde o prostou otázku, kterou si klade každý normální člověk: kdy se tenhle stav přestane řešit improvizací a začne se řešit jako dlouhodobý problém státu? Energie nejsou hra ani politické heslo. Jsou základní služba – a ta by neměla každý rok fungovat v režimu „snad to vyjde“. A co si o tom myslíte vy? Napište mi svůj názor do komentářů.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici