← MUDr. Olga Sehnalová

U nás, v Kocourkově Včera oznámilo Ministerstvo zdravotnictví, že do navýšení počtu vysokoškolských studentů nelékařských zdravotnických profesí dá vláda univerzitám 13mld Kč. Nepochybně v našem personálně chřadnoucím zdravotnictví u nelékařských profesí jeden krok spravným směrem (u lékařů k němu došlo už zhruba před pěti lety). Ale optimismus zdaleka není na místě. 20% navýšení studentů vysokých škol totiž nestačí. Potřeba je a hlavně bude mnohem větší. Ministerstvo zdravotnictví to možná i ví nebo tuší, protože asi před dvěma lety vyzvalo i kraje, aby také zvýšily počty studentů na svých středních a vyšších zdravotnických školách. Ve Zlínském kraji jsme tak učinili i bez této výzvy, protože situace je opravdu vážná a samospádem se urcitě nezlepší. Kámen úrazu je v systému vzdělávání jako takovém. Česká republika je navíc jakýmsi vzdělávacím Kocourkovem. Uvedu pár příkladů: Příklad první: - jeden z pěti ministerstvem podpořených zdravotnických oborů, u kterého má dojít k navýšení počtu studentů o 20%, jsou porodní asistentky. Porodnost jde ale v republice dramaticky dolů, mluví se dokonce o rušení menších porodnic… Proč tedy chce stát produkovat o 20% víc porodních asistentek? A co když pro ně nebude práce? Odpověď selského rozumu by měla být, že v tom případě budou na jiném oddělení. Chyba lávky! Porodní asistentky nejsou totiž všeobecné sestry! Takže zatímco na gynekologicko-porodnickém oddělení mohou například vést samostatně porod, dávat infuze nebo léky do žíly, na vedlejším oddělení tytéž úkony dělat nemohou…! Proboha proč? Proč nejde přijmout jednoduchou novelu zákona, která umožní tytéž získané kompetence uplatnit na dalších odděleních? Haló, poslanci, jste tam? Příklad druhý: - zdravotnický záchranář je další státem nově podporovanou profesí. Do personálních problémů se dostala před několika lety, když se ze studia zdravotnického záchranářství na vyšších odborných školách udělalo studium vysokoškolské. Ve Zlinském kraji jsme reagovali před zhruba třemi lety a v loňském roce úspěšně akreditovali na Univerzitě T. Bati ve Zlině tento obor, který letos otevře za velkého zájmu uchazečů svůj první ročník. A teď další kocourkovská zápletka: Zdravotničtí záchranáři mohou pracovat kromě přednemocniční péče i u nejsložitějších výkonů na jednotkách intenzivní péče, anesteziologicko-resuscitačních odděleních, urgentních příjmech. A na jiných oddeleních? Stejný pripad jako u porodních asistentek. Vyskokoškolsky vzdělaný záchranář nemůže na jiném oddělení podat ani lék do žíly. Příklad třetí: - Dětská sestra se může starat o pacienty do 18 let věku, ale o ty o rok starší už ne. Není tohle na palici? Vzdělávání nelékařského zdravotnického personálu se zamotalo tak příšerným způsobem, že je to obrovský maglajz. Nejen všechny oblasti zdravotnictví, ale i socialní služby potřebují všeobecné sestry, ty praktické totiž nemohou pracovat bez dohledu. Přitom většina z těch, které zde pracují, jsou starší sestry, kterým bylo uznáno klasické čtyřleté vzdělání zdravotní sestry ze střední zdravotnické školy před onou vzdělávací reformou. Tyto sestry se blíží důchodovému věku. Pokud by se měly všechny tyto sestry nahradit vysokoškolačkami, systém se zcela rozpadne. Situace ve vzdělávání zdravotníků je opravdu naléhavá a zralá na zásadní změnu, která nebude jen kosmetická. Šroubování teoretických požadavků na vzdělání, atomizace oborů a jejich neprostupnost mají jeden jediný důsledek. Zhoršuje se dostupnost zdravotní péče, protože lidi pak nejsou nikde. Tzv. odborné společnosti prostupnost mezi obory nijak neulehčují, spíš naopak. A pak se všichni diví, že nejsou lidi. Odpovědnost? Nula. Na závěr ke zdravotním sestrám. Dokud máme v Česku systém tzv. praktických sester (po maturitě na čtyřleté Střední zdravotnické skole) a navazujících tzv. všeobecných sester (po dalším tříletém studiu na Vyšších odborných školách nebo VŠ), podporujme alespoň možnost dodělat si studium všeobecné sestry dálkově při zaměstnání a toto studium udělejme maximálně dostupné místně. Je to cesta, jak neztrácet lidi ze systému zdravotnictví, protože potřebujeme každého z nich. Medicína není zdaleka jen o lékařích a do budoucna bude význam nelékařských profesí dále růst.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici