← RNDr. Luděk Niedermayer

Největším objevem z naší vánoční "knihotéky" je pro mne zatím kniha Martina Šimečky Výjimečný stav. Není to radostné čtení o stavu společnosti (ale dává i naději). Přináší totiž silné argumenty, proč nepovažovat to, co se dnes děje na Slovensku nebo v USA, za pouhou změnu vládní garnitury. Neb ambice těchto "vládců" a jejich podporovatelů míří mnohem, mnohem dál. A zdá se, že v hlavní roli je mimo jiné zloba a hloupost části lidí, která některé politiky k moci přivedla. Hned poté, co jsem se po dni čtení dobral ke konci, mi padla do oka zpráva o tom, že došlo k přejmenování Kennedyho centra – jedné z ikonických kulturních institucí USA a architektonického skvostu Washingtonu – na Centrum Trumpa a Kennedyho. Toto rozhodnutí lidí jmenovaných administrativou prezidenta Trumpa porušuje zažitou praxi nepojmenovávat instituce po prezidentech za jejich života. A je vrcholně trapné, když ho sám prezident (zřejmě, neb šlo údajně o jednomyslné rozhodnutí Rady) podpořil. Navíc je velmi pravděpodobné, že je tento krok i protiprávní. Instituce totiž vznikla rozhodnutím Kongresu, který určil její jméno. Těžko soudit, zda je to spíše dětinské či arogantní, anebo zda jde "jen" o další přilévání oleje do ohně uvnitř dnešní konfliktní Ameriky. Ukazuje to však, že Martin se ve své knize bohužel nemýlí. Chvíli nato pak přišly mnohem závažnější zprávy. O Venezuele, Grónsku, ale i zastřelení ženy v Minneapolis agentem ICE, na něž americká exekutiva reagovala naprosto šíleně. My všichni musíme hledat cesty, jak v tomto "výjimečném stavu" žít. Respektive v našem případě se pokusit jeho vznik odvrátit.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici