Ing. Barbora Urbanová

12/15 Názor 16letého člověka je pro určení péče finální. Otec se u soudů urputně domáhal svěření svého šestnáctiletého syna do péče. Problém byl v tom, že syn se s ním odmítal byť jen bavit už od svých deseti let, nechtěl ho ani vidět a jen otcova blízkost mu byla extrémně nepříjemná. Otec argumentoval tím, že je chlapec zmanipulovaný matkou. Ústavní soud konstatoval, že u šestnáctiletého středoškoláka už je vlastně jedno, jak a proč historicky narušení vztahů vzniklo. Na rozdíl od batolat už totiž takto starého a rozumově vyspělého mladého člověka nelze žádným soudním rozhodnutím "donucovat" k tomu, aby se s rodičem stýkal, nebo k němu dokonce chodil bydlet. Přání takto starého nezletilého je zcela určující. (Sp. zn. III. ÚS 1033/23)