Ing. Barbora Urbanová

8/15 Nařízení ústavní výchovy bez slyšení teenagera je neústavní. Rodiče nezvládali výchovu svého téměř dospělého syna a podali k soudu návrh, ať ho zavře do výchovného ústavu. Okresní soud to obratem udělal, aniž by chlapce jedinkrát vyslechl. Krajský soud následně oslovil jen OSPOD, názor mladíka opět zcela ignoroval a rozsudek potvrdil. Ústavní soud obě rozhodnutí zrušil jako extrémní projev svévole. Nejednalo se o žádné malé dítě, ale o člověka těsně před prahem dospělosti, který už byl trestně odpovědný a mohl si dělat řidičák. Zacházet s ním jako s věcí, kterou lze bez jeho vědomí odložit do ústavu, je nepřípustné. Soudy navíc vůbec nezkoumaly mírnější varianty, jako je širší rodina, přátelé nebo pobyt na internátu. (Sp. zn. II. ÚS 2225/23)