Ing. Barbora Urbanová

2/15 Chudoba nesmí být důvodem k odebrání dítěte. Příšerný případ. Matka utekla před domácím násilím a kvůli situaci souhlasila se svěřením své malé dcery do Klokánku. Vzápětí se však sama propadla do extrémní chudoby a bezdomovectví, kvůli čemuž neměla peníze ani na to, aby za dcerou do 30 km vzdáleného zařízení dojížděla. Místo aby úřady matce v nouzi pomohly, využily toho, že za dcerou přesně šest měsíců nebyla, a podaly návrh na adopci bez jejího souhlasu. U soudu pak došlo k absurdnímu střetu zájmů: jako kolizního opatrovníka, který má nezávisle hájit nejlepší zájmy dítěte, ustanovil soud ten samý OSPOD, který návrh na adopci inicioval. Hlas dítěte tak u soudu de facto zastupoval žalobce. Ačkoliv se matka ještě před rozsudkem postavila na nohy, našla si bydlení, nového partnera a dceru začala znovu navštěvovat, nižší soudy tuto zásadní změnu formálně odignorovaly a adopci odkleply. Zvrat přinesl až Ústavní soud, který tento postup ostře zrušil. Konstatoval, že stát nesmí trestat chudobu nevratným odebíráním dětí a je protiústavní, aby dítě u soudu zastupoval úřad, který se mu snaží rozbít rodinu. (Sp. zn. II. ÚS 485/10)