← RNDr. Luděk Niedermayer

Jak nepochopit Evropu❓ Před několika dny jsem zde zveřejnil dva příspěvky. Jeden se týkal pohledu „do zákulisí“ ukončeného vyjednávání revize jedné evropské legislativy, druhý upozorňoval, že rok 2025 by mohl být rokem, kdy začnou konečně klesat emise skleníkových plynů. Nečekal jsem, že z toho budou bestsellery, ale považuji za užitečné podobné informace zveřejňovat. Nepřekvapilo mě, že reakce mého (ne)fanklubu byly ostré. Těžko říct, zda za nimi stojí lidé nebo roboti (profily obvykle nemají reálné jméno ani fotku) ale zaujalo mě, jak systematicky se jejich komentáře míjejí s realitou. Nabízím proto krátké vysvětlení k některým opakovaným prohlášením. Například se objevilo tvrzení, že „velké státy masírují malé“. To je ovšem omyl. Rada EU byla rozdělena do několika různých táborů, které měly rozdílné zájmy – někdy dominovaly jižní státy, jindy severské, v některých otázkách hrála významnou roli i Česká republika a pobaltské země, které například zablokovaly několik smysluplných změn. Jen v jednom bodě šlo o postoj vedený velkou členskou zemí. Tvrzení, že vše určují „velcí kluci“, tedy neodpovídá skutečnosti. Hledali jsme dohodu, která bude přijatelná pro co nejširší většinu. A jen připomenu: Česko je dnes devátou nejlidnatější zemí Unie, takže nálepka „my malí podpantoflem“ nesedí. Dále se objevilo, že „Polsko ukázalo Česku, jak vyjednávat“. Přitom Polsko jako předsednická země dělalo přesně to, co má – věnovalo veškerou energii dosažení dohody, nikoli prosazování vlastní agendy. A právě takto v předsednictví postupovali i naši diplomaté. Velmi profesionálně pracoval zejména tým náměstka Ministerstva financí Jurana Dropa, bez něhož by se kompromis hledal jen těžko. Pokud tedy Polsko něco ukázalo, pak to, jak se i v komplikované, často rozhádané Unii hledá shoda. Což koneckonců opakovaně dokázala i Česká republika. „Běžte s tím k šípku.“ Chápu, že když jsou evropské banky dlouhodobě stabilní, může se snaha o lepší zvládání bankrotů zdát zbytečná. Ale taková úvaha je podobná jako odmítat pojištění jen proto, že vám ještě nikdy nevyhořel dům. Dohodnutá pravidla otevírají cestu k tomu, aby v případě „havárie“ nebyly velké ani středně velké banky prostě zlikvidovány, často za cenu výrazných dopadů na klienty a ekonomiku, ale aby mohly být „rozloženy“ tak, že většina klientů bude jednoduše převedena do zdravé instituce. Další názor zněl: „Emise (nebo jejich snižování) jsou jen ideologie.“ Opravdu by mě zajímalo, zda tomu autor věří. Emise nejsou otázkou víry, ale měřitelnou realitou. A to, co se dnes děje, nejsou následky současného rychlého růstu, ale důsledky předchozích desetiletí. Není nutné zažít 50 °C jako já na jednání v SAE, abyste pochopili, že jde o vážný problém. Pokud se emise skutečně podaří začít snižovat, nebude to znamenat, že je vše v pořádku, ale bude to alespoň nezbytný první krok ke zmírnění dopadů. A nakonec: „Neotravuj.“ Rozumím, že některé čtenáře irituje, že o těchto tématech mluvím. Často jde o ty, kteří léta tvrdili, že „svět to stejně ignoruje, tak proč bychom se měli snažit my“. Pro ně je zjevně nepříjemné, že data ukazují opak. Nejen my, ale většina zemí na problém reaguje. A snaží se emise opravdu snižovat. Za všechny reakce, pokud jsou alespoň trochu slušné, děkuji. Nutí mě znovu a znovu přemýšlet, jak mluvit o komplikovaných tématech srozumitelněji. A také hledat nové způsoby, jak vysvětlit, co se v Evropě děje a proč to není zbytečné.Kopírovat text

Screenshot není k dispozici